Z pohledu Martiny
*Podíval se na mě a čekal na mou reakci. Nechala jsem zavřené oči. Jako bych chtěla aby tenhle okamžik trval navždy*
J: Víš jak moc se mi líbíš.
T: Ano... ty mně také...
J: Asi je moc brzy na to se ptát ale... chceš být mou dívkou?
T: Já... ale co budeme dělat až mě bude chtít rodina zpět?
J: Nemysli na budoucnost. Prosím. Řekl jsem ti, co cítím a chci vědět jestli to taky cítíš
T: Potřebuji čas na odpověď ale ano, také to cítím
*Políbila jsem Jorgeho na tvář a stoupla si*
T: Můžeme domů?
J: Jasně, jen složím tu deku
*Domů jsme jeli v hrobovém tichu. Pohrávala jsem si s prstýnkem který mi dal. Také jsem si všimla, že na mě pořád kouká. Když jsme přijeli domů, každý šel do svého pokoje. Lehla jsem si do postele a znovu se podívala na prsten. Mám Jorgeho raději než jako kamaráda ale nechci mu ublížit. A jsem si jistá, že nebudu moct usnout. Došla jsem k jeho dveřím a zaklepala*
J: Pojď dál Tini
*Vešla jsem dovnitř. Jorge už byl převlečen a ležel v posteli*
J: Je něco špatně?
T: Můžu spát tady?
J: Proč?
T: Nikdo neví jak dlouho tu ještě budu tak s tebou chci strávit co nejvíce času
J: Dobře, pojď dem
*Posunul se na stranu a já si lehla k Jorgemu*
J: Ležíš tu protože mi chceš být nablízku?
T: Ano
J: A... to co jsem dnes udělal. Byla to správná věc?
T: Nejlepší cos mohl udělat
J: Dobrou noc
T: Dobrou noc
ČTEŠ
Čas
Fiksi PenggemarMyslela jsem si, že cestování v čase je zábava. Také že je, dokud se ve vás neprojeví city.