Božeeee, jak já nemám ráda ráno! Proč nejde zrušit? A to ani nemusím nikam vstávat, prostě se mi jen nechce z postele. Nemám nic radší než svojí postel. Klidně bych se tam válela celý, celičký den. Nedělá mi problém být v pyžamu až do oběda, co do oběda, kdybych nemusela, tak se z něj ani nevyslékam. Tak jo, vstávej, mumlám pro sebe. Podívám se na hodinky a je pul 10. No to by šlo, pomyslím si. Dám si sprchu, umyju se, jdu si udělat snídani a sednout si k telce. Dívám se na ty americké programy a nechám to na pohádkách. Tomu přece jenom rozumím nejlíp a je to nejjednodušší způsob učení angličtiny. Nejsou tam těžká slovíčka a tak. Po snídani si jdu vyčistit zuby. Jo, až po snídani! Nechapu lidi, co si je čistí hned a pak jdou teprv snídat. Nesnáším tu pachuť pasty v puse, když pak snídám. Prostě vždycky až po snídani, hotovo tečka.
„ crrrrrrrr“ slyším zvonek a hrnu se ke dveřím.
„Jéé, čau lidi“ pozdravím Nicka, Kristen a Elis,když je uvidím u dveří. „Kde se tu berete?“ ptám se
„No čau, jdem se koupat k moří, stejně nemáš co na práci, tak šup prevléct, čekáme tady“ vychrlí na mě Elis a ostatní se směji. Má pravdu, vážně nemám žádný plán. Judy je pořád s malou pryč, tak proč si neužívat volna. Rychle vyběhnu nahoru, hodím na sebe plavky, červené krátké šatky, hodím si drdol a nakonec trochu voděodolné řasenky, ať nejsem jak vybluté lečo a pádím za nima.
Přijdem na pláž, která je vzdálená asi 2 minuty od baraků.
„Začíná pomalu sezona“ řekne Kristen, když se rozhlížíme po pláží. Je tu už docela dost lidí, na to že je červen, ale co, je to LA, tak kde jinde by mělo být víc lidí, než tady.
Nacházíme věci na jednu hromadu a hrnem se do moře. Dovádíme, potápíme se, chvilku plavem a pak hrajem souboje. Je to sice trochu nevyrovnané, protože ja hraji s Nickem a holky spolu. Takže když sedím Nickovi na ramenou, tak jsem o hlavu větší, než když Elis sedí na Kristin.
„Héééj to je neféééér“ řekne hotová Kristen, když už asi po 5 prohají a ona se chudina naloká slané vody.
„dobře, tak si zahrajem něco jiného“ řeknu a jdem ven z moře.
„volejbáááál“ křičí Elis, bere Kris za ruku a utíkají na hriště.
„jo!! super nápad, ten miluju“ zavolám a utíkam za nimi.
Rozdělíme se po dvou, samozřejmě zase hraji s Nickem. Nikoho jiného prý nechce. Celou tu dobu se na mě pořád hezky dívá, při každé vhodné přiležitosti se mě nějak dotkne, třeba jen letmo, nenápadně, ale já moc dobře vím, že je to vše úmyslné. Ale nevadí mi to, je hodný a fakt hezký.
Zápas je strašně vyrovnaný. Nevěděla jsem že holky umí tak dobře hrát. A Nick taky není špatný. Perem se jako tygri. Vrhám se pro každý balon, skáču do písku hlava nehlava, jenom abychom neprohráli. Máme už i celkem slušnou účast diváků, povzbuzují nás, křičí a tleskají za každou hezkou výměnu. Po hodině jsem totálně vyřízená, přece jenom je rozdíl hrát volejbal v hale v 6 lidech a nebo ve dvou beach. Zas takovou fyzičku teda nemám. Nakonec s Nickem prohrajem 1:2 na sety. Ten poslední byl jenom o jeden jediný bod. 15:14 vyhrali holky. Ale nevadí, my jsme zas vyhráli vodní bitvu :D
„Jsem vyřízená“ padnu do písku
„Ani mi nemluv“ řekne Elis a lehne vedle mě. Ještě se k nám přidá Kris a ležíme všechny jak velryby na souší.
„Kočky, až napočítám do 3, vrhnem se do moře, to nás probere jedna dvě“ zavolá Nick.
„Jedna, dvě, tři!!!!!“ vystartujem a padíme do moře. Všichni se u toho strašně smějem. První kontakt s vodou byl šílený. Na to rozpálené tělo byla ta voda neuvěřitelně studená.
„aaaaaaa“ křičím... „co to bylo za blbý nápad“ směju se a snažím se dostat z vody. V tom mě ale někdo popadne a mířím pod vodu i s hlavou.
„ Já ti dám blbý nápad“ slyším Nicka a už se zase topím pod vodou. Takto blbnem ještě asi 10 minut a pak už jdem z vody ven.
Chvilku se ještě plácáme na pláži, ale pak už se rozloučíme a jdem každý domů.
Kolik je vůbec hodin, pomyslím si, když přijdu do obyváku a plácnu sebou na sedačku. „5???“ nevěřícně kroutím hlavou. Ještě jsem ani nejedla od snídaně. Zvednu se a jdu si udělat nějakou obědo-svačinu. Hmmm, vyhráli kalicky rychlé těstoviny, nic se mi nechce vařit.
Po jídle se chvilku natáhnu na lehátku na zahradě a usnu.Probudím se leknutím. Paneboze kolik je hodin?? Rychle hledám mobil. Uff, 8. To mam ještě dost casu se nachystat na vecer. I když, jakepak chystani. Stejne se na me zas nebude divat a navíc uz bude skoro tma, tak je to prece jedno. Premyslim si pro sebe a odebíram se do pokoje. Hodím si rychlou sprchu, trochu si namaluju rasy a cerne linky, vlasy si rozpustím a mam je trochu vlnite, to se mi libi. Oblecu si uzké gatě, tricko a velkou mikinu.Mám ji ráda, připadám si v ní hrozně dobře a pohodlně.Takový trochu skate styl, řekla bych. Jdu si dát ještě něco malého na jídlo. Vyberu si meloun. Sednu si na linku a dlábím se, při tom sleduji telku. Když mám dost, zajdu si ještě vyčistit zuby a vyrážím na pláž. Celkem se těším, doufám, že dneska zjistím kdo to je, nebo že aspon bude trochu mluvit.
Když přijdu na domluvené místo, ještě tam nikdo není. Sednu si teda do písku a dívam se na moře. Po chvilce slyším, že někdo jde.
„ Ahoj“ zdraví mě a sedá si vedle mě. A zase ta kapuca, zase ty brýle a kšiltovka. Tak nic no, zase ho neuvidím, myslím si v duchu.
„Ahoj, jak ses měl?“ zeptám se.
On:„Dnesky dobře, konečně jsem se pořádně vyspal, snad po měsici“ trochu se zasměje a dívá se na moře.
Já: „Tak to je fajn“ řeknu jen a čekám jestli začně nějakou konverzaci.
On „Dneska si válela na tom volejbale, musím říct, že jsem se nemohl vynadívat, fakt dobrá hra“.
Ja: „Ty si tu byl?? proč si nepřišel na pokec? Ale jinak děkuju, byla to paráda“.
On: „ víš, že já se nerad ukazuji, díval jsem se tajně, ty hraješ už dlouho?“ ptal se se zájmem
tak jsem začala povídat, že jsem dřív hrávala v čr často, ale normálni klasicky šestkový volejbal, ne beach. Občas jsem si nemohla vzpomenou na slovičko, tak mi pomáhal, a když jsem fakt nevěděla jak se něco řekne, tak jsem prostě vytáhla mobil, slovník a jela jsem:D. Zajímave bylo, že se mi vůbec nesmál, byl hodný, vždycky počkal,až jsem to ze sebe nějak vysoukala a bylo vidět, že ho to zajímá. Vykládali jsem ještě asi 2 hodiny. Fakt mi s ním bylo moc dobře. Sice se většinou ptal on mě, o sobě mi toho moc neřekl, ale aspoň něco málo o něm vím.
Ja: „No dneska už mluvíš teda o dost líp“ usmála jsem se.
On: „ vždyť jsem ti říkal, že jsem jen neměl den.Já jsem fakt dost ukecaný, ale trvá mi, než začnu o sobě něco někomu říkat.Moc lidem nevěřím, jen těm nejbližším.Ale s tebou se citím dobře“ řekl, a podíval se mým směrem.
Ja: „ To chápu a děkuju“ řekla jsem.
Ještě chvíli jsem se bavili a pak už se mi začinalo chtít spát. Přece jenom to byl náročný den.
Ja: „už asi pujdu, jsem nejak unavena z toho slunicka a volejbalu“ řekla jsem.
On: „ to se ti ani nedivim. Tak co zitra? Stejné místo? Stejný čas? Přijdes?“ řekl a podíval se na mě
Ja: „ dobře, zitra ve stejnou dobu tady, dobrou noc“ řekla jsem, vstala jsem a pak mě napadlo
„ jak se vůbec jmenuješ“ zeptala jsem se ho
On: „ No ….
