„na letiště! A jeďtě co nejrychlej“ poprosila jsem taxikaře,když jsem nasedla do jeho vozu. Přes slzy, které se vylily z mých očí, jsem ani neviděla na displej mobilu. Jak mě to mohl udělat?? jak?? to mu nejsem dost dobrá? Nemiloval mě tolik co ja jeho? Nebo proč? Kde se stala chyba?...
Nespočet dalšich otázek se mi honilou hlavou během pár sekund a já nebyla ani na jednu schopná odpovědět. Cítila jsem se totálně mizerně. Na dně. Jak kdyby mi někdo zasadil kudlu do zád...Líp řečeno spíš do srdce. Cítila jsem se tak zlomená a tak bezradná.
Po chvilce jsem vytočila číslo a snažila se s paní domluvit nějaký nejrychlejší let zpátky do LA. Naštěstí existují na tomto světě ještě příjemní a ochotní lidi. Po pár minutách čekání a následných odpovědí na otázky jsem přece jen uslyšela tu pozitivní zprávu, aspoň jednu za dnešek teda. Uvolnila se dvě místa v letadle do LA, které odlétá asi za necelou hodinu. A jelikož jsem za pár minutek na letišti, měla bych to po domluvě s paní stihnout.
Konečně sedím v letadle. Mobil jsem si vypnula už v letišní hale, protozě mě Justin pořád volal a z toho neustálého pokládání už mě šla hlava kolem.
Opět mě dostává ty pocity prázdnoty a bezpomoci. Pocity, který jsou podle mě jedny z nejhořších. Pocity zklámání, bezradnosti a nevím jaké další. Slzy se mi kutalejí po tváři a už se je ani nesnažím utírat. Nezajímá mě, jestli mě někdo vidi, nebo co si o mě říkají. Je mi to uplně někdě. Už chci být hlavně doma. Nebo teda doma, já už vlastně domov nemám. Hned jak přijedu,tak se odstěhuju. Nebudu už u Justina ani o minutu dýl, než bude nutné.
Poprosila jsem letušku o prášek na hlavu, pustila jsem si písničky a snažila se nemyslet a co možná nejlíp usnout.
Otvírám dveře od Justinova doma. Napadl mě skvelý nápad po cestě. Jelikož mám teď volno asi 2 měsice. Rozhodla jsem se, že pojedu zpátky do Česka. Nevím jak dlouho se mit am podaří zůstat, ale kdyby to byly celé dva měsíce, budu jenom ráda. Snad tady žádné závazky mít nebudu no. Maximálně se vrátím dřív.
Letadlo mi letí dneska na večer. Takže mám spostu času. Jelikož jsem cestovala půlku noci a teď je něco kolem 8 hodiny ráno, půjdu si na chvílku odpočinout a pak se zabalím. Jsem hotová.Ubrečená., nevyspaná. Psychicky uplně dole.
Vyšla jsem schody a zamířila si to do koupelny. Vyslekla jsem všechny věci a hodila je na hromadku. Následně jsem vkročila do sprchového koutu a pustila vodu. Nechala jsem na sebe padat teplé kapky vody a snažila se vypnout mysl a relaxovat. Umyla jsem se a vyšla ze sprchy. Přešla jsem pro čisté spodní prádlo, které jsem si hned oblekla. Potom jsem přešla ke skříni, ze které jsem vytahla šedé tepláky a bílé tričko. Zalehla jsem pod peřinu a během sekundy jsem usnula.
Probudila jsem se kolem 2 hodiny odpoledne. Je na čase vstat a zabalit všechny věci které tu mám. Vstala jsem a vytáhla dva kufry. Jeden normální a jeden obrovský. Do jednoho si dám věci domů a do druhého zbytek, co se mi tam nevleze a co nebudu potřebovat. Začala jsem tam házet věci a chodit po celém domě. V očich jsem měla samožrejmě slzy,když jsem si začala uvědomovat, co se vlastně stalo. Že mě ten, kterého z celého srdce miluju podvedl s tou děvkou Selenou. Pane bože jak já ji nesnáším!!! Kdybych za vraždu nešla sedět do kriminálu, tak už jsem ji nejspíš dávno zabila. Moje nálada se měnila snad každou minutu. Jednou jsem měla chuť všechno rozkopat a rozbít, podruhé mě přišlo všechno líto a na každou věc co jsem se podívala nebo vzala do ruky se mi vybavila nějaka vzpomínka a já začala opět nekontrolovatelně brečet.
Po dvou hodinách jsem měla zabaleno. Kufry jsem měla uplně plné a stejně tu bylo ještě pár věci, pro které se budu muset někdy vrátit. Všechno jsem to dala na hromádku a rozhodla se, že před tím dlouhým letem se pujdu ještě vysprchovat a umyt si hlavu....
Fenovala jsem si vlasy jenom ve spodním prádle a županě. Odložila jsem fén a podala si taštičku,kde jsem měla malovátka. Nanesla jsem makeup, korektor, abych zakryla ty kruhy pod očima. Následně tužku na oči a řasenku. No...i tak jsem vypadala strašně. Červené a napuchlé oči od pláče, jen tak zamaskovat prostě nejdou. Chytla jsem za kliku a otevřela dveře. Vešla jsem do ložnice a málem jsem dostala infarkt
„co tu chceš?“ zasyčela jsem a stála ve dveřích jak přikováná. Následně jsem se ale vzpamatovala, rychle si zavázala župan a šla jsem k druhé straně postele než byl Justin pro své věci, které jsem tam měla nachystané.
„Jess prosím nech mi to vysvětlit“
„co chceš jako vysvětlovat? Myslim, že jsem viděla dost jasně“ snažila jsem se obléct věci na sebe a jak na potvoru to zrovna nešlo tak rychle jak bych si přála
„ale já za to nemůžu“ řekl a v tom jsem se začala smát
„aha a kdo teda,“ kroutila jsem hlavou a ironicky jsem se zasmála
„nech mě to dořict a zastav se sakra na chvilku“ chytil mě za ruce a donutil mě abych se na něj podívala
„byli jsem oba strašně opilý Jess, já vím že mě to neomlouvá, ale nikdy bych to střizlivý neudělal, nikdy!! Nic se nikdy nestalo, celý ten měsíc vůbec nic, až včera...Já tě miluju Jess, jedině tebe!! Si pro mě to nejdůležitější v mém životě, prosím odpusť mi“ v jeho očích jsem viděla slzy, ne pár, ale on normálně brečel, měl červené a napuchlé oči tak jak já. Jeho hlas byl zlomený a bylo vidět, že to všechno myslí upřimně,jenže bohužel
„já vím, že alkohol je svině, ale toto je prostě přiliš“ řekla jsem a vymanila se z jeho sevření
„viš jaký to byl pohled na vás dva?? víš jak jsem se cítila? Já za tebou letím nevím kolik tisíc kilometrů abych tě překvapila a mezi tím tě najdu v posteli s jinou?? víš jak mi bylo?“ řvala jsem po něm
„nevíš...mě to zabilo Justine! Vevnitř mě to totálně zabilo!! Moje srdce je teď na milion kousků zlomené kvůli tobě“ to už se mi z oči opět valily slzy
„já se hrozně omlouvám Jess, mě to tak strašně moc mrzí, tak strašně moc!! Byla to největší chyba v mém životě a tak neuvěřitelně moc toho lituju..Kdybych mohl tak vrátím čas“
„jo to já taky“
„odpustiš mi?“ zeptal se mě a vpil se do mých očí
„nevím“ odpověděla jsem,otočila jsem se a vzala do ruky jeden kufr. Otevřela jsem dveře a začala scházet dolů. U dveři za mnou ještě vyběhl Justin
Z pohledu Justina
„neodcházej prosím“ přiběhl jsem za ní ke dveřím, kde si zrovna obouvala boty
„Prosim Jess, jen neodcházej!! Nadej mi, krič na mě, klidně mě zmlať a já nevím co všechno, ale prosím neodcházej!! Neřikej mi, že toto je konec. Prosím tě Jess, nedělej to já tě miluju, tak strasně tě miluju“ Zoufala jsem ji prosil a snažil se ji nějak přesvědčit
Jess otevřela dveře a následně se v nich otočila. Podívala se na mě a já viděl tu bolest a smutek co měla v očích. A všechno jenom kvůli mně.
„já tebe taky“ řekla a na chvilku se odmlčela
„pro zbytek věci někoho pošlu“ dořekla přes slzy a potom se otočila, zklopila hlavu a rozešla se k taxiku, který na ni čekal.
V tu ránu se mi zhroutil svět. ONA ODEŠLA.
Nevím jak dlouho jsem stál mezi dveřma a díval se na místo, kde ještě před nedávnem byla Jess. Teď je pryč. Odjela a já jsem ji ztratil.
Zavřel jsem dveře a šel jsem do obyváku. Sedl jsem si na sedačku a hleděl na vyplou televizu.
Jsem totální kretén. Vypatlaný idiot. Dement... Magor a největší ubožák na světě.
Ztratil jsem jedinou holku, kterou jsem miloval a která mě milovala stejně. Holku, která pro mě byla všim a kterou už nikdy nenajdu. Ona je jen jedna. Je nenahraditelná a já hlupák jsem to tak posral. Ztratil jsem svoji životní lásku. Udělal jsem chybu, obrovskou chybu. Řekl bych, že největší v mém dosavadním životě a budu toho do smrti litovat.
Omlovám se za chyby, nestihla jsem to po sobě opravit, není moc času..:) Co si jinak myslíte o story?? a jak se bude podle vás vyvíjet??:)) díky za názor a vote=))
