Z pohledu Jess
Dneska mam jít na kontrolu k doktorovi. Večer jsem nad tim hrozne dlouho premyslela a závěr mého přemýšlení je takový,ze si necham říct pohlaví našeho miminka. Ja vím,ze uz jsem to vydržela vic jak 5 měsíců a uz bych to mohla dat i do konce, ale proste to chci vedet. Uz me nebavi nakupovat vsechno jen v neutrálních barvách a porad přemýšlet nad tim kvantem jmen pro kluka i pro holku. Chci byt na to připravena na 100% ze všech stran.
Jen to musim říct nějak justinovi.
Vůbec si nejsem jista jak zareaguje.
Protoze on byl ten,co to nechtěl v zadnem případe vedet a byl pro překvapeni,jelikoz on překvapeni miluje.
Ale i kdyby nesouhlasil,ja si to necham říct a před nim to budu tajit. Ikdyz nevim jak by se mi to podařilo.
Pravděpodobně by si všiml co kupuji za oblečeni a tak podobně.
No dost úvah,jdu volat.
Lovila jsem v taxiku mobil a klasicky ho nemohla najít. Na co nosime kabelky?? Je v nich jenom milion blbosti,nepořádek ale kdyz nutné potřebuji jednu vec,nikdy ji nemuzu najít. Zbláznim se!
Och,výborně. Zaradovala jsem se po chvilce,kdyz jsem mobil našla v kapsicce,kde ho nikdy nedávám!
Vytocila jsem justinovo cislo a přilozila mobil k uchu.
"Ahoj shawty,potřebuješ neco?" uslyšel jsem po chvilce zvonění jeho hlas
"Ahoj lasko,musim neco potřebovat kdyz ti volám?to nemuzu jen tak?"
"Jasne ze můžeš" řekl rychle a v jeho tónu bylo slyšet strach abych se treba neurazila,to me pobavilo
"No víš,vlastne se chci neco zeptat" Justin se zacal smát a ja jsem se k němu přidala
"Proste, víš ze jsem ted na cestě na kontrolu a v noci jsem tam premyslela "
"Ano" vyhrkl rychle Justin a ja nechápala na co odpovídá
"Co ano?"
"Chces vedet pohlaví miminka ne?a ja rikam ano,ja taky" vysvětlil
"Ale jak si věděl,ze se na to chci zeptat?"
"Znám te Jess" zasmál se
"A navíc,protoze jsem věděl,ze tam dneska jdeš,taky jsem nad tim v noci premyslel a chci to vedet" uplne ho vidím jak pokrci ledabyle ramenama
"Ja te miluju!" Reknu jen a opět slyším jak se Justin uchechtne
"To ja tebe přece taky"
"Dobre,tak ja budu vystupovat"
"Ok,pak dej hned vedet,budu čekat"
"Jop,pa"
"Pa"
Vystoupim z taxiku a rozejdu se směr nemocnice. Uz z dálky cítím ten nepříjemný pocít a "smrad" nemocnice.
Nikdy jsem to nemela rada. A to sem vlastne nikdy velice v nemocnici nebyla. Nikdy žádná zlomenina,ani vetsi problémy,takze na to nemam spatne vzpomínky.
Jen proste kdyz se rekne nemocnice,automaticky to pro me znamená strach a divny pocit. A asi ne jen pro me.
Přivolala jsem si výtah a zmackla 4poschodi.
"Dobry den,uz na vás čekáme" mile se na me usmeje sestřička a ja vejdu do ordinace
"Tady,muže jít k panu doktorovi"
