nečetla jsem to po sobe, tak se omlouvam za chyby:)
z pohledu Jess
Už je to dva dny co me propustili z nemocnice. Od te doby jenom lezim v posteli a nikdo me k nicemu nepousti. Neustale je tu se mnou Jenn, která mi vari, nosi mi porad nejake ovoce do postele,dela mi svacinky a koukame spolu na filmy. Kdyby tady nebyla ona, asi bych se unudila k smrti, ale naštěstí mi dělá skvělou společnost a já jsem ji za to strašně vděčná. Ikdyž je na mě fakt přísná, můžu akorát na záchod a do sprchy, nikam jinam mě nechce pustit a radší mi všechno přinese až pod nos.
Každopádně jsem ráda, že se malinké nic nestalo a ten poslední měsíc, to hold v té posteli nějak přežiju. Vlastně už to ani měsíc není. Za 3 týdni mám termín.
Doufám, že bude doma Justin, slíbíl mi, že to nějak zařídí, že v každém případě bude u porodu. Tak snad se to nějak nezkomplikuje a bude všechno tak jak si přejeme.
Z myšlenek mě vytrhlo zaklepání na dveře.
„jess?“
„ano Jenny, jsem tu, ležím jak velryba pořád na stejném místě“
„to je dobře, nesu nějaké filmy, chceš se dívat?“ přišla ke mně na postel a sedla si na kraj. V ruce držela snad 20 filmů a všechny je rozložila na postel.
„tak který?“ zasmala se Jenn a spolu jsme se v nich začaly hrabat
„dala bych si nějakou komedii“ řekla jsem po chvilce přebírání
„millerovi na tripu?“ zeptala se Jenn
„jop, to by šlo“
Jenn uklidila zbyle dvd a lehla si vedle mě na postel.
Mezi nás jsme postavili notas a pustily film.
V půlce filmu mi začal zvonit telefon. Když jsem se podívala, byl to Justin.
Hovor jsem hned s radostí přijala.
„Ahoj lásky moje, jak se máme?“ řekl hned vesele Justin
„Ahoooj, máme se dobře, zrovna se dívame na film, jak se máš ty?“
„ já se mám pořád stejně, ale mám dobré zprávy“
„ano? A jake?“
„už za 14 dní mě máte doma“ zvolal vesele a já jsem na tom nebyla lépe
„váážně?? to je úžasné!! ani nevíš jak se na tebe těším lásko“
„neee, ty nevíš jak já se těším na tebe“
„neee, ja na tebe víc“
„neeee, já mnohom mnohem víc“
všimla jsem si Jenn, která protáčela očima a začala nás napodobovat. Neudržela jsem se a musela vyprsknout smíchy
„čemu se směješ“ozval se Justin
„Jenny nás tu napodobuje a má z nás hroznou sradnu“ řekla jsem a dál s smála
„vyřid jí, že až dojedu tak si to s ní vyřidím“
jenny to slyšela a zakřičela na jusse, že se hrooožně bojí
„řekní, že by teda měla, že už se na ni chystam, jen co dojedu“
Ted už jsme se smáli všichni.
„tak já budu končit, mám koncert. Užijte si film a opatrujte se princezny, posílám pusu“
„hodně štěstí a neboj budem“ řekla jsem
„paa a miluju tě“
„já tebe taky, paa“ odpověděla jsem a položila telefon.
„už jste dovrkaly vy hrdličky?“ smala se mi opět Jenn
„ano, už to prosimtě zapni a nemel furt“
Jenn se jen smála ale ihned znovu pustila film.
O 3 týdny později
Sedla jsem si na postel a jen jsem vyvalila oči.
Jsou asi 3 hodiny ráno a mám pocit že mi právě praskla voda.
„justine“ zavolám na spícího justina vedle mě ale ten se neozvývá
„justinee“ trochu do něj žduchnu a on se hned posadí
„co je? Co se děje? Děje se něco??“ začne koktakt a kdybych práve „nerodila“ musela bych se mu smát jak je zmatený, ale ted na to vážně není čas
„praskla mi voda, jedem do nemocnice. Hned!“
„ježiši, dobře“ vyskočil z postele a začal pobíhat po pokoji jak šilený
„hlavně klid Jess, hlavně klid, uklidni se! Dychej! Neboj, hned tam budem“ opakoval furt dokola, když jsme schazely ze schodu dolu
„jediný nervozní si tady ty, tak mlč!“ vyjela jsem na něj trochum, protože moje nervy už taky začínaly pracovat a to jen kvůli němu. Rodí snad on,nebo ja?
Nasedli jsme do auta a Justin uháněl směr nemocnice. Začínala jsem mít bolesti, takže už to bylo fakt akutní.
Hned při vchodu do nemocnice se nás ujal nějaká sestřička a odvedla mě na pokoj.
Po chvilce přišel doktor a všechno zkontroloval. Prý jsem na dobré cestě a můžeme jít pomalinky na sál.
Připravily mě teda a vezly směr porodní sál.
„budete chtít tatínka při porodu?“ zeptala se mě sestřička a já jen kývla na znak souhlasu, protože bolesti už byly tak velké, že jsem nemohla ani mluvit
Z pohledu Justina
Převekli mě do toho modrého pláště a pustili konečně na sál za Jess. Rychle jsem k ní přiběhl a chytl ji za ruku. Doktor ji pořád dával nějaké pokyny aby dychála a tlačila a pořád dokola.
Držela se mě jak klíště a musím říct, že kolíkrat jsem měl pocit, že mu tu ruku rozmačká. Ale pak přišel ten první křik miminka. Našeho minimka. Naše malé princezny.
„tak máte holčičku“ oznámil nám doktor
Byl to neuvěřitelný pohled. Dokonce jsem mohl odsřihnout pupeční šnuru. Neskutečný zážitek.
„byla jsi strašně statečná a úžasná“ řekl jsem Jess a políbíl ji na čelo.
Potom jsem musel jít pryč a čekat na chodbě než mě pustí k mým princeznám.
„páne Bieber?“ ozvala se sestřička a ja si rychle stoupl ze židle
„může jít dál, pokoj číslo 325“ oznámila mi sestřička a usmála se.
„děkuju“ řekl jsem a prošel chodbou k pokoji.
Opatrně jsem otevřel dveře a zase je zavřel. Uviděl jsem ten nejkrásnější pohled na světě.
Ženu, kterou miluji jak drží naši dceru. Náš plod lásky.
Přišel jsem k nim a pohladil Jess po tváři a následně ji políbil.
Jess mi podala malou na ruky. Poprvní co jsem si choval svoji princeznu.
„vítam tě u nás,Adriano Sofie Bieber“ pošeptal jsem jí a pohladil její malou ručičku
Děkuju moc všem co tu story četli, co dávali vote, kometovali a posílali hezké zpravy.Moc si toho vážím a mám vás ráda. Toto byla poslední část, doufám, že jste si ji trochu užili..Zase se přihlasím s novou story,paaa :))
