Královský Hlas

Kapitola 2

Violetta

F: Prosím prosím prosím!

*Zakryla jsem si uši a přešla do druhé uličky pro vejce. Fran za mnou cupitala a pokračovala v žadonění*

V: Ne! Nikam nejdu! Ty víš že nemám ráda takové věci jako je nošení šatů a make-up!

F: Ale já se také přihlásila

V: Hodně štěstí. Teď mě omluv, musím dokončit nákup

*Šla jsem k pokldaně, vyložila všechno zboží a čekala až prodavač namarkuje všechno.*

Prod: Šedesát pět prosím.

V: Šedesát pět? Všechno je teď dražší! To je moc za chleba a vejce

Prod: Omlouvám se ale válka se z něčeho platit musí. Ale dobře. Dám ti slevu. Ale jen pro tentokrát!

V: Moc vám děkuji

*Zaplatila jsem, vzala zboží a vydala se směrem domů*

V: To je další důvod proč nechci do té soutěže. Kvůli nim teď někde tisíce vojáků riskují své životy! Měli by si za válku platit sami. Nemají snad komnatu plnou zlata? Oni místo toho zvýší ceny a okrádají prostý lid

F: No vidíš! Právě proto by ses měla zapsat! Jestli se staneš královnou, můžeš všechno změnit. Přemýšlej o tom. Zítra končí zápis. Tak zatím

V: Ahoj

*Přišla jsem domů, dala všechny potraviny na jejich místo a zamířila do svého pokoje. Prošla jsem okolo ložnice rodičů a zaslechla jejich rozhovor. Tak jsem potichu přitiskla ucho na dveře.*

Ger: Vždyť je tak tvrdohlavá! Ona dobře ví, že by to byla skvělá příležitost. Ugh... alespoň že jsem si začal šetřit peníze

Vm: Nebuď naštvaný. A nešetři peníze na mě. Dřív nebo později zemřu. Ty peníze investuj do Violetty. Říkala že chce být umělkyní a umělecká škola stojí peníze. Zemřu ale Vio bude šťastná. To je vše co chci.

V: To stačí.

*Odešla jsem do svého pokoje, lehla si a začala plakat. Cítím se jak sobecká dcera kterou nic jiného nezajímá. Tohle všechno jen kvůli mě... Ne. Já nenechám maminku odejít.*