Královský Hlas

kapitola 69

León

*S otcem jsme byli v pracovně, když dovnitř vtrhla služebná. Oba dva jsme zvedli hlavy od stolu a podívali se na ni*

Král: Nevíš, co je klepání?

Služebná: Vaše veličenstvo, omluvte mé chování, ale slečna Ludmila je v bezvědomí a-

L: Hned jsem tam, děkuji za zprávu

*Do ošetřovny jsem přispěchal jak nejrychleji jsem mohl a postavil se k lúžu, kde ležela Ludmila. Violetta s Larou staly na druhé straně lůžka, zatímco lékař ošetřoval.*

L: Ja jí je?

*Violetta s Larou si všmly mé přítomnosti a opustily místnost*

Lékař: Brzy by se měla probrat. Upadla a narazila hlavou do stolu.

*Ludmila otevřela oči a podivala se na mě*

L: Jak ti je?

Lu: Je mi dobře... asi... kde jsem?

Lékař: Vaše výsosti, rád bych slečnu sám vyšetřil. Pokud Vám to nevadí, rád bych-

L: Abych odešel. Počkám venku

*Opustil jsem místnost a sedl si vedle Violetty na pohovku*

V: Je vzhůru?

L: Naštěstí ano. Kde je Lara?

V: Služebná něco potřebovala, tak s ní Lara odešla. Proč nejsi s Ludmilou? Já myslela, že chceš, aby byla tvoje budoucí žena v pořádku

L: Ona není mojí ženou

V: Tak jdi najít Laru, určitě o ní máš strach

L: Oh, Vio je zase žárlivá

V: Nejsem. Tohle jsou všechno jen pravdivé informace

*Věděl jsem, že tady nejsou kamery a chytil jsem ji za ruku. Pak jsem se jí podíval do očí. Já vím, že žárlí*

L: Mám o ni strach, to hned znamená, že se mi líbí? Co se vůbec stalo?

V: Upadla kvůli...

L: Komu?

V: Gery. Ludmila mohla za to, že Gery měla šedivé vlasy. Tak ji Gery strčila a... tak to skončilo

L: Aha.

V: Cítím se špatně za to, že jsem ti to musela říct takhle ale teď už víš, proč jí říkám tarantule

L: Děkuji, že jsi mi to řekla

*Dívala se na mě svýma lesklýma hnědýma očima. Koutky rtů se jí zvedly nahoru a vytvořily krasný úsměv. Nejraději bych jí políbil.*

V Myslíš na to, na co já?

L: Na co?

*Neodpověděla. Místo toho mě ryche políbila a utekla. Dávám jí dva dny na to, aby mi řekla, co cítí.*