Královský Hlas

kapitola 26

León

*Už docela dlouho stojím před pokojem Violetty a poslouchám klavír, který se ozýva zevnitř. Zaklepal jsem a Lucie otevřela*

Lucie: Dobrý večer Vaše Výsosti

*Pustila mne dovnitř a já si všiml Violetty která seděla u klavíru a hrála. Služebné odešly a ona stejně nepřestala hrát. Ani si nevšimla že jsem tu. Když skončila, odměnil jsem ji potleskem a ona se vděšeně otočila.*

V: Vyděsil jsi mě

L: To bylo hezké.

*Pochválil jsem ji a posadil se vedle*

V: Díky, po téhle soutěži bych chtěla na hudební školu. No... to je jedno. Proč sis chtěl popovídat?

L: Všiml jsem si, že jsi smutná tak jsem přišel.

V: Jo, to... není důležité.

L: To něco "nedůležitého" tě rozesmutnilo. A já chci vědět proč.

V: Tahle návštěva mi připoměla mojí rodinu. Jaké to je, mít bratrance?

L: Docela fajn, Fede je jako můj bratr a- ty nemáš příbuzné?

V: Ne, moji rodiče jsou oba jedináčci

L: To jsem nevěděl

V: To je v pořádku. Časem jsem si zvykla.

*A zase byla smutná. Posunul jsem se blíž a obejmul ji. Ona se nijak nebránila. Po chvíli jsme si oba uvědomili co se vlastně děje a odtáhli se od sebe.*

V: Uhm... kdy odjíždí návštěva?

L: Zítra. Žijí docela daleko odsud a je pozdě

V: Uhm... oh! Neměl jsi jít na rande s Naty?

L: Chtěl jsem ji pozvat ale byla jsi smutná. Zítra ji pozvu

V: Uhm... já... už asi půjdu spát tak...

L: Jo, jistě. Dobrou noc

*Odešel jsem a zavřel dveře. Páni. Ještě jsem nepomyslel na všechny city co tu dívky mají.*