Královský Hlas

kapitola 44

León

*S Federicem jsem šel ke druhému autu. Via se chvíli dívala dost nechápavě ale Cami hned pochopila co jsem myslel*

L: Camilo, máš místo i pro Federica?

C: Jistě

*Federico se posadil do auta a stráž přenesla jeho věci z kufru do kufru*

V: Ty-ty je necháš jít?

L: Ano, Federico si Camilu poveze domů jako přítelkyni. Řekněme že jsem mu Camilu přenechal, abychom se vyhnuli komplikacím. Zní to ne moc dobře ale jinak to nejde

V: Co tví rodiče?

L: Něco vymyslím. Vy dva mějte bezpečnou cestu domů. Uvidíme se příště

C: Moc ti, Leóne, děkujeme.

L: A je mi líto co se stalo včera. Ale můj otec-

Fede: Není to lehký. My víme a odpouštíme ti

*Zavřel jsem dveře, auto odjelo pryč a Violetta mě objala*

V: Děkuju. To od tebe bylo hezké. To, že jsi to udělal pro ně

L: Vlastně jsem to udělal pro tebe

L: Jako omluva za to, že jsem tě tam včera uspal. A... uh... půjdeš se mnou zítra na schůzku?

V: J-jasně

*Cítil jsem, jak je nervózní. Je to kvůli mně?*

??: Vaše výsosti, co máme říct králi?

*Úplně jsem zapomněl, že tu jsou i strážní. Chytl jsem Viu za ruku a přistoupil k muži, který se ptal*

L: Řekněte jim pravdu. Že jsem Federicovi ponechal Camilu. Já se postarám o zbytek

S: Jak si přejete

*S Violettou jsme se vrátili do paláce a zamířili k jejímu pokoji*

V: Co tedy uděláš se svými rodiči?

L: Budu je muset zhypnotizovat. Dal jsem slib, že to na ně nic nepoužiji ale nemám na výběr

V: Kde se to můžu naučit?

L: Nikde. To umím jen já.

V: Na mě už to nepoužij. Nikdy

L: Neboj. Nepoužiju.