Královský Hlas

kapitola 42

Violetta

*Otevřela jsem oči a uvědomila si, že jsem ve své posteli... zvedla jsem hlavu abych se podívala kolem ale příšerná bolest hlavy mě donutila si zase lehnout. Přede mnou se objevila postava. Párkrát jsem zamrkala abych se podívala kdo to je a pohlédla do oříškových očí.*

L: Jak se cítíš?

V: Co jsi mi to udělal? Pamatuji si jen to, že jsi mi šeptal do ucha

L: Hypnotizující zaříkávadlo. Nikdo kromě mě to neumí. Musel jsem to udělat, byla jsi šílená

V: Já? Šílená?

*Chytla jsem ho za košili a přitáhla ho blíž k sobě.*

V: Proč? Ty víš, že Cami je moje kamarádka.

L: A ty myslíš že je sranda se dívat na příbuzného, jak je bit? Musel jsem. Oni porušili pravidla a já je musel potrestat. Tohle jako budoucí král musím udělat.

V: Máš vůbec srdce?

L: Nechal by tě bezcitný člověk žít v paláci po tom všem, co jsi udělala?

*Pustila jsem ho a on si upravil pomuchlanou košili*

V: Co budeš dělat?

L: Pošlu Federica domů a Camilu taky.

V: Ale oni se mají rádi!

L: To není můj problém Violetto. Jestli se mají rádi tak si k sobě najdou cestu

*Posadil se na postel vedle mě, položil svou ruku na mou a já cítila jeho teplou dlaň*

L: Je mi jich líto. Ale tohle je jedna z věcí, které budu muset plnit jako král.

V: Jestli nepomůžeš ty, udělám to já. Já je dám dohromady.

L: Jak? Nemůžeš jít sama ani na zahradu

V: Kdy odjíždí Federico?

L: Zítra. Nechápu, proč to chceš vědět. Stejně nemůžeš z paláce.

*Podceňuje mé schopnosti.*