Královský Hlas

kapitola 65

Violetta

*Probudil mě něčí hlas.*

V: Lucie... ještě pět minut...

*Odbyla jsem ji a zakryla si hlavu pod polštář*

??: Lucie tu není

*Otevřela jsem oči a spatřila Francescu, která se na mě šklebila*

V: Co tu chceš tak brzo? Kde jsou Anna a Lucie?

F: Dala jsem jim den volna. A... dneska odjíždím, tak si s tebou chci tenhle den pořádně užít

V: Počkat, ty odjíždíš? Proč?

F: Uhm... i když jsem přísahala, že to nikomu nepovím, musím ti to říct. Líbí se mi Diego

V: A León na to přišel?

F: Ano, ví. Ale posílá mě domů abych mohla být s Diegem bez trestu

V: To je od něho hezké

F: Teď vstávej, snídaně je za chvíli

*Vstala jsem, připravila se a společně jsme šly do salónu*

La: Dobré ráno

V: Dobré ráno, Laro

La: Hádejte, kdo mě pozval na schůzku?

F: Princ?

La: Ano!

V: Tak...to je skvělé

*Nevím proč. Ale ranilo mě to. Nejsem tu sama, jasně, že je i s ostatními... mluví s nimi jako se mnou? Chová se k nim jako ke mně? To se nejspíš nedozvím*

F: Vio? V pořádku?

V: Ano, pojďme do jídelny.

F: Počkej, musím si upravit vlasy

V: Tak, já půjdu sama. Uvidíme se tam.

*Zamířila jsem do jídelny a nechala Laru s Francescou osamotě. Když jsem vešla dovnitř, uviděla jsem Ludmilu a Leóna, jak se drží za ruce položené na stole a něčemu se smějí. León se na mě podíval a jeho úsměv se vytratil. Místo pozdravu jsem potichu sedla na sve místo a dívala se do země. Asi jsem je vyrušila. Ještě chvíli se na mě díval, ale pak se jeho pozornost přesunula zpět k Ludmile. Seděla jsem sama. Zatímco oni se bavili.*