Královský Hlas

kapitola 7

Violetta

*Posadila jsem se ke zrcadlu a hned za mnou stála kadeřnice, která mi začala česat vlasy*

Kad: Máte krásné vlasy. Chcete je zaplést do copu nebo něco víc?

V: Ráda bych si je nechala takhle

Kad: Hádám že nejste stavěná na takovéhle věci. Nejste jako ostatní

*Rozhlédla jsem se a vážně měla pravdu. Všechny dívky si nechábaly naslčesávat vlasy co nejvíce to šlo.*

V: Dělám to pro svojí rodinu. Nebudu trápit ani vás ani nikoho jiného

Kad: Vaše vlasy upravím tak aby vám vyhovovaly. Sluset vám bude jakýkoliv účes

*Po focení jsme měly volno před večeří tak jsme s Cami a Fran sedély na pohovce a povídaly si.*

C: Jak myslíte že pronc vypadá?

F: Nevím... vysoký, silné tělo

C: A ty Vio?

V: Já nevím. Pravděpodobně rozmazlený spratek bez mozku. Pokračuje ve stopách svého otce, což je velká chyba.

C: Páni. Je čas na večeři, pojďme do jídelny.

*V jídelně každé dali talíř s jídlem. Pořádně jsem nasála vůni všecho toho skvělého jídla. Poprvé jím tak přepychové jídlo. Všechny jsme se do pokrmu pustily bez řečí. Jen osm z nás. Od zítřka budeme jíst s královskou rodinou. Po večeři jsme se každá odebrala do svých pokojů k spánku. Převlékla jsem se do své modré noční košile kterou mi připravily. Chtěla jsem si vzít své oblečení ale zjistila jsem, že nesmím. Vše co budu mít na sobě musí být z paláce. Lehla jsem si do mékkoučké postele a zavřela oči. Ale nemohla usnout. Je ro tu jako klec. Luxusní klec ze které se nedostanu ven. Hlava se mi začala točit, takže jsem běžela na balkón, pochytat trochu vzduchu. Ale ani ten nepomohl. Podívala jsem se kolem a spatřila královslou zahradu. Mam výhled na krásnou zahradu. Podívala jsem se na bílou lavičku a na ní někoho spatřila. Pak se všechno kolem zatočilo a ztemnělo.*