Královský Hlas

kapitola 74

Violetta

*León si nervózně mnul límeček od košile a já hned poznala, že jsem to pokazila. Ale už jsem v televizi, a všichni mě vidí. Musím dopovědět co jsem nakousla.*

V: J-já si myslím, že muži bez vojenských zkušeností jsou na bitevním poli k ničemu. Umí kopat brambory, dojit krávy nebo prodávat zboží. Po pár týdenním výcviku, který určitě nenaučí všechno, co by měl, jsou posíláni do bitvy.

*Král se na mě díval se vztekem, a já vím přesně proč. Dělám z něj špatného vládce, ale mám pravdu. Král se postavil a Broadway k němu přiběhl. Král mu něco pošeptal do ucha, Broadway kývl hlavou a přešel ke mně*

Br: Pro dnešek je to vše! Kdo zvítězí a stane se naší královnou? Slečna Lara nebo Violetta? To zjistíme velice brzy!

*Světlo kamery zhaslo a sálem se rozlehly hlasy. Já stála jak socha. Co jsem to udělala. Jsem vyloučena, to je jisté. Král se vydal... směrem ke mně.*

Král: Slečno, pojďte se mnou

V: A-ano, vaše výsosti

*Odešel a já ho následovala. Podívala jsem se na Leóna a doufala, že půjde za námi a bude mě bránit, ale ne. Šel za Larou. S králem jsme vešli do jeho pracovny a on za mnou zabouchl dveře*

Král: Zbláznila ses? Chtěla jsi ze mě udělat hlupáka před celým královstvím?! Posílat muže do bitvy bylo moje prohlášení a ty se opovážíš tomu odporovat?

*Chtěla jsem se omluvit, ale uvědomila si, že mám pravdu.*

V: Vaše výsosti, je mi líto, ale musím si svůj názor obhájit. Lidé jsou tam posíláni na nic.

Král: Já jsem král a vládnu téhle zemi.

V: Chtěli, abych vyjádřila svůj názor, tak jsem ho vyjádřila. Udělala jsem to kvůli lidu, ne Vám.

*Přiblížil se, a ja cítila, jak moc rozzlobený ve skutečnosti byl.*

Král: Nejsi nic víc, než jen ubohá vesničanka. Můj syn si tě nikdy nevybere, o to se postarám. Teď odejdi.

*Odešla jsem důstojně. Jakmile jsem se ale dostala do svého pokoje, lehla jsem si do postele a vyplakala jsem se do polštáře. Proč mi León nepomohl?*