Královský Hlas

kapitola 45

León

-ráno-

*Vešel jsem do jídelny kde seděly všechny dívky a čekaly. Všechny vypadaly sklesle. Po chvíli přišel i král s královnou a začali jsme jíst. Všechny dívky jedna po druhé odcházely, až jsem zůstal sám s rodiči*

Král: Federico by už měl být doma

Královna: Řekneš jeho rodičům co se stalo?

Král: Ano, teď jim jdu napsat dopis

*Posadil jsem se blíž a podíval se jim do očí. Pak jsem začal odříkávat zaklínadlo a dal jim příkazy. Pak jsem odešel*

-večer-

*Zaklepal jsem na Violettiny dveře a ona otevřela. Vypadá nádherně*

L: Dobrý večer

V: Ahoj, můžeme jít?

L: Ano

*Nabídl jsem jí rámě a společně jsme šli do královské zahrady*

L: Líbí se ti tu?

V: Moc. Tohle je podruhé co jsem se dostala ven na vzduch

L: Není to ideální ale-

V: Nezapomeň, že jsme přátelé. A tohle je jen přátelská schůzka

L: A co bylo to včera? Jak jsi ze mě byla nervózní? Co, kamarádko?

V: Uhm... ale... podívej! Fontána!

*Aby se vyhnula odpovědi, odběhla k fontáně a sedla si na okraj. Já ji ale nenechám utéct od tématu. Posadil jsem se k ní, hodně blízko. Ona si toho ani nevšimla a hrála si s vodou*

L: Brzy budeme mít bál. Všichni urození se sem sjedou

V: A to bude asi zahrnovat i tanec, že?

L: Ano. Já rád tančím

*Zasmál jsem se ale Violetta nebyla ráda*

L: Co?

V: Já neumím tančit

L. Vážně? Tak to bychom měli začít

*Vzal jsem jí za ruku a oba jsme si stoupli*

L: Nejdřív polož ruce na moje ramena

*Udělala co jsem jí řekl a začali jsme dělat malé kroky.*

L: Skvěle

*Nakonec jsme spolu tančili kolem fontány. Moc si tancování užívala, já si víc užíval její přítomnost. Když jsme skončili, naklonil jsem se a políbil ji.*