Královský Hlas

kapitola 57

Violetta

*S Leónem jsme mluvili s hosty. Trochu mě přesvědčil, že bych mluvit měla alespoň trochu. Stejně jsem si byla s každým slovem nejistá. Zničeho nic mě ozářilo světlo kamery*

B: A tady máme našeho prince se slečnou Castillo!

*Jasně. Nevšímají si mě, a když jsem s Leónem, tak přijdou. Aby ukázali světu, že ho chci pro sebe. Naštěstí se na nic nevyptávali a jak rychle přišli, tak rychle i odešli.*

V: Proto mě lidé nemají rádi. Kamery ukazují co lidé chtějí vidět, ne pravdu.

L: Neboj, bál bude za hodinu u konce

V: Nemohu odejít teď*

L: Ne

V: Alespoň tohle utrpení nebudu muset dělat celý život

L: Co jsi říkala?

V: Královnou se nestanu, nebudu muset tohle všechno prožívat znovu

L: Kdo řekl, že nebudeš královnou?

*Chvíli jsem na Leóna zírala a hned mu chtěla připomenout naší dohodu, když vtom přišla Gery a její rodiče*

Otec: Dobrý večer, vaše výsosti. Slečno...

V: Castillo

Otec: ...Castillo. Těší mne

L: Užíváte si ples?

Otec: Ano, báječný ples

*Myslím, že tady budu na nic. Odešla jsem a zamířila k Lucovi, který stál opodál*

Luca: Copak? Už tě to mezi urozenými páníčky nebavilo?

V: Byla jsem tam na nic... jak je doma?

Luca: Upřímně, je to špatné. Všichni kluci odcházejí, a já půjdu taky

V: Kam?

Luca: Vojenský výcvik. Tam budeme dva týdny. A pak na bitevní pole

V: A... kolik jich už odešlo?

Luca: Všichni od šestnácti do třiceti. Včetně Marca, mého kamaráda.

V: Tenhle večer je čím dál tím horší a horší.