Královský Hlas

kapitola 29

León

*Měl jsem namířeno do jídelny na snídani když vtom do mě někdo narazil a oba dva jsme leželi na zemi.*

L: Jsi v pořádku? Vio?

V: Ano! Promiň, byla jsem tak nadšená že jsem nedávala pozor a narazila do tebe

*Stoupl jsem si a pomohl jí zpět na nohy. Upravili jsme si pomuchlané oblečení a pokračovali v cestě do jídelny.*

L: Co tě tak potěšilo?

V: Táta mi poslal dopis. Pověděl mi o všem co se děje doma. A... děkuji za to, že jsi mě ještě neposlal domů. Mým rodičům ty peníze moc pomáhají.

L: Odpověděla jsi mu?

V: Ano, Lucie už to šla poslat

L: Aha... uh... každopádně, dneska pozvu na schůzku Gery. Protože další dívku pošlu domů zítra a já se potřebuji seznámit se všemi co nejrychleji

V: Gery? Tak to si užij.

L: Co je s ní? Tímhle tónem jsi mluvila i o Ludmile a ta je milá. Přiznávám že ode mne chtějí obě až moc pozornosti ale jen chtějí vyhrát, toť vše

V: Ale jo, dobře. Já jen říkala svůj názor

L: Své názory bys měla raději brzdit. Víme přeci jak to skončí

*Pronesl jsem a ona mě lehce strčila do ramene. Zastavil jsem se přede dveřmi a nabídl Violettě rámě*

L: Smím prosit?

V: Ne, holky budou zuřit.

L: No a?

*Pousmála se ale přeci jen přijala. Vešli jsme do místnosti kde už všichni seděli kolem stolu. I mí rodiče. Dovedl jsem Violettu k jejímu místu a pak si sedl na své. Podíval jsem se na všechny ty překvapené a žárlivé výrazy dívek a užíval si každou chvíli. Vsadím se že ji zavalí otázkami. Taky že jsem to udělal naschvál, neměla do mě narážet.*