kapitola 16

393 47 0
                                    

Violetta

*Seděla jsem v jídelně a čekala na ostaní. Přišla Ludmila a posadila se na své místo. Pak León. Svou cestu k místu využil k tomu aby se zastavil u Ludmily a něco jí pošeptal do ucha. Ona se jen usmála a věnovala Leónovi jeden z jejích svůdných pohledů. On se beze slov odebral na své místo naproti mě a hezky se na mě usmál. Já jsem byla ale zvědavá, nenápadně jsem ukázala na Ludmilu a doufala že mi něco řekne. On však jen mávl rukou jakoby to nebylo důležité*

...

*Po snídani jsem se rozhodla jít do svého pokoje namísto salonu. Posasila jsem se ke klavíru který stál v rohu místnosti a zahrála si pro radost. Když jsem skončila, Anna s Lucií stály za mnou a tleskaly. Ani jsem si nevšimla že jsou tady*

Lucie: To bylo skvělé

*Řekla a šla otevřít dveře na které někdo zaklepal*

Lucie: Angie

A: Zdravím Lucko, mohla bych mluvit s Violettou?

Lucie: Slečno?

V: Jistě, nechte mě a Angie osamotě prosím

*Lucie s Annou odešly a Angiin výraz se hned změnil ve vážný*

A: Co to bylo včera?

V: Omlouvám se

A: Víš že tě viděli všichni lidé v zemi, že?

V: Ano ale-

A: Jestli chceš vyhrát, už to nikdy nedělej. Teđ mně omluv

V: Jistě...

*Angie odešla z mého pokoje a mluvila s někým za dveřmi... kdo to asi je?*

??: Mohu dál?

V: Leóne? Jasně že ano

*Posadil se na židli, přesně jako včera*

V: Tak, co tě sem přivádí?

L: Chtěla jsi vědět co se děje mezi mnou a Ludmilou u snídaně tak jsem tu abych ti to řekl

V: Dobře, jsem zvědavá co budeš dělat s tarantulí

L: Neříkej jí tak. Já jsem jí pozval na schůzku

V: Kam?

L: Vezmu jí do královské observatoře. Slyšel jsem že má ráda hvězdy a astronomii

V: To zní hezky...

L: Ale tobě je to jedno, že? Omlouvám se za otravování ale o tomhle si s nikým jiným nepromluvím. Jsme skoro stejně staří a myslím že budeme dobří kamarádi

V: Mě nevadí si povídat. Kdykoliv budeš chtít mluvit o čemkoliv, přijď sem

L: Děkuji

Královský HlasKde žijí příběhy. Začni objevovat