Královský Hlas

kapitola 23

Violetta

*Kam jsem to měla jít? Roztržitě jsem bloumala chodbou sem tam a nemohla si vzpomenout. Angie říkala že nás chce v... salónu! Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla a přišla včas!*

A: Violetto, posaď se

*Udělala jsem co řekla a kadeřnice mi začala česat vlasy zatímco jsem se rozhlédla kolem, na ostatní. Všechny jsme vypadaly slavnostně. Ludmila s Gery zvolily šaty s rozparkem. Lara měla růžové šaty s dlouhým rukávem, ve kterých vypadala velice elegantně. Cami měla modré, které vytvářely příjemný kontrast s jejími vlasy a Francesca červené, ladící k mašli ve vlasech. Já byla v bílém. Jednoduché ale hezké.*

A: Hotovo? Ukažte se mi

*Otočily jsme se a Angie vzdychla úžasem*

A: Perfektní!

??: Madam, hosté tu budou za pět minut

A: Skvěle. Teď vás vezmu do sálu

*V sále jsme se postavily do řady a rozhlédly se. V rohu stál dlouhý stůl s občerstvením, dezerty a nápoji. Čím víc se návštěva blížila, tím upocenější jsem měla ruce.*

F: Nebuď nervózní

V: Jak víš že jsem?

F: Třesou se ti ruce. Hodně. Bude to v pohodě, klid

*Na chvíli jsem zavřela oči a snažila se uklidnit. Dokud jsem neuslyšela známý hlas a kroky*

L: Je mi ctí vám představit sedm velice krásných a odvážných dívek, které se zúčastnily soutěže

*Král, královna a princ si stoupli na stranu a hosté se podívaly na každou z nás. Byli tři. Nejspíš manželský pár a jejich syn, asi stejně starý jako my. Muž a žena prošli kolem mě s výrazy jak z kamene. Ani úsměv. Ale za okamžik jsem hleděla na hnědovlasého, hnědookého a docela sympatického kluka v červeném obleku. Usmál se na mě, Francescu, a pak popošel ke Cami. Zírali na sebe nejméně deset vteřin.*

Žena: Dívky jsou doopravdy překrásné

K: To rádi slyšíme