kapitola 56

341 34 2
                                    

Violetta

F: Vážně jsme tak známé?

Luca: Ano, pokaždé, když jdu ven, ptají se mě na mojí sestru!

V: A... co já?

*Nikdo nechtěl odpovědět. Já to věděla. Lidé si myslí, že chci Leóna pro sebe a nemají mě rádi*

Fm: Ale jistě, mají tě rádi. Před pár dny jsem viděla tvého otce, byl obklopen hloučkem lidí

*Mluvili jsme o dalších věcech, dokud nepřišla Angie, která nám řekla, ať si stoupneme do řady. Oh! Už vím! Princ si vybere jednu z nás a zahájí tanec. Prošel kolem Ludmily, Gery, Francescy... podíval se na mě, ale pak vyzval k tanci Laru. Nezvládla jsem skrýt svůj smutný obličej. Doufala jsem, že si zatančí se mnou. Chvíli tančili sami, pak se k nim přidali ostatní. Také se objevilo pár strážných a začali vyzývat dámy k tanci. Všechny holky tancovaly se svými otci. Jen já stála sama. León měl několik příležitostí mé požádat o tanec, ale neudělal to. Zničeho nic se přede mnou objevil Diego.*

D: Dobrý večer

V: Zdravím

D: Smím prosit?

V: Jistě

*Podala jsem mu svou ruku a on mě zavedl na parket. Tam jsme začali pomalu tančit*

D: Proč jste tak smutná?

V: Ale nic

D: Kde máte rodiče?

V: Nepřišli. Matka je nemocná, nejspíš se o ní teď otec stará... možná to je důvod, proč jsem smutná

D: Nebojte se, brzy je uvidíte

*Tanec skončil a Diego mě odvedl tam, kde jsem předtím stála*

D: Chcete, abych vám dělal společnost?

V: Ne, to je v pořádku. Podívej, Fran je volná, jdi si s ní zatančit

D: Dobře, děkuji za tanec, slečno

*Políbil hřbet mé ruky a odešel. Je milý. Někdo mi položil ruce na ramena, tak jsem se rychle otočila a spatřila Leóna*

L: Vypadáš skvěle, užíváš si bál?

V: Já myslela, že máš moc práce s ostatníma

L: Musel jsem být s každou z dívek. Teď už se můžu věnovat jen tobě

V: Uhm... to co jsi udělal pro Fran bylo hezké

L: Pozval jsem i tvého otce ale nepřišel

V: Já vím, proč.

L: Proč?

V: Máma je nemocná

L: To je mi líto. Nemluvme ale o smutných věcech. Zatančíš si se mnou?

V: Jistě

*Podala jsem mu svojí ruku a spolu jsme šli tančit. Tak, jako před několika dny na zahradě.*

Královský HlasKde žijí příběhy. Začni objevovat