Královský Hlas

kapitola 25

Violetta

*Mluvila jsem s Francescou a Cami když vtom k nám přišla Federicova matka*

Žena: Zdravím dívky

*Uklonily jsme se a ona se na nás usmála.*

Ž: Jste překrásné. Já jsem princova teta, to znamená že jedna z vás se stane mojí příbuznou. A já věřím, že když to bude jedna z vás, nebudeme mít sebemenší problém. León má štěstí, ne jako můj syn

V: Co tím myslíte madam?

Ž: Takovouhle parádu si nemůžeme dovolit, jen královská rodina může. A krom toho, Federico je vybíravý.

F: Jsem si jistá, že si Váš syn najde skvělou partnerku a poté manželku

Král: Přesuňme se na zahradu

*Zvolal král a zamířil s královnou na zahradu. Muž se ženou je následovali a León s Federicem šli za nimi.*

A: Skvěle. Teď máte volno. Jděte do salónu nebo k sobě do pokoje. Zavolám vás na večeři.

*Všechny jsme šly do salónu. Ludmila s Gery si vzaly magazíny, Lara s Naty se posadily k oknu a pozorovaly mraky zatímco já, Fran a Cami jsme si sedly na pohovku.*

F: Jsem tak unavená

V: Tam to bylo tak nudný

C: Ale ne, jsou dvě hodiny a já myslím, že to bylo fajn.

V: Jistě, kvůli princovu bratranci

C: Co?

F: Nejsme hloupé. Líbí se ti. Ale není to správné, jsi tu kvůli Leónovi, ne jeho bratranci.

C: Ano... možná máte pravdu

...

*Večeře byla dříve než obvykle. Posadily jsme se na svá místa v jídelně. U stolu bylo o tři židle navíc pro hosty. Když všichni přišli, postavily jsme se a uklonily. V tichosti jsme pak začali jíst. León a Federico seděli vedle sebe a bavili se. To musí být fajn, mít někoho takového po boku. Mít příbuzné. To mě trochu rozesmutnilo.  León si všiml mého smutného obličeje a usmál se na mě. Pak na mě ukázal. Asi si chce popovídat. Já s úsměvem přikývla a pokračovala v jídle.*