Královský Hlas

kapitola 48

León

*Vešel jsem to pracovny svého otce a přešel ke stolu, kde stál nad mapou*

K: Zase jsi přišel pozdě.

L: Byl jsem na schůzce

K: A koho pošleš domů?

L: Ještě nevím. Proč chceš teď plánovat? Je pozdě.

K: Pro vladaření není nikdy pozdě. Nepřátelé nám zabíjí vojáky na východní frontě a my ještě nemáme dokončený bitevní plán!

L: Já jsem ti říkal, že tohle můžeme vyřešit diplomaticky

K: Ne! Ty se brzy staneš králem a měl by sis uvědomit, že ne všechny záležitosti se dají vyřešit papírem a pár podpisy!

L: Ale to tys začal s válkou. Proč? Nikdy jsi mi to neřekl

K: Chci rozšířit království.

L: Proto? Já myslel, že je to kvůli něčemu důležitému! Ale ty mi nikdy nic neříkáš protože víš, že bych nesouhlasil. Jako ty kamery. Nikdo mi neřekl, že tu jsou!

K: Doufám, že tvá žena bude mít alespoň trochu rozumu.

Violetta

-ráno-

*Vešla jsem do salónu, kde stály Fran, Lara a Ludmila. Všechny se upřeně dívaly na Gery. Přistoupila jsem blíž, a zjistila, že má bílé vlasy! Musela jsem se hodně držet, abych se nesmála. Kadeřnice běhaly kolem dokola a hledaly něco, čím to spravit. Nemohla jsem z ní spustit oči a malem upadla, protože jsem nekoukala na cestu. Jsem si jistá, že si to něudělala sama. Někdo jí to provedl. To je zlé, i když trochu vtipné*

V: Psst. Fran. Co se stalo?

F: Já nevím. Takhle sem přišla. Nevím, kdo by to mohl udělat.

V: Nepodezříváš mě, že?

F: Říkám, že to mohl být kdokoliv.

V: Hele! Já jsem tvá kámoška! Buď opatrná, nebo seš další, kdo takhle skončí

*Ludmila se na mě otočila a ukázala na mě*

Lu: Takžes to byla ty!

V: Já? Ne!

Lu: Já to slyšela!

V: Ale to byl vtip! Já bych to nikdy neudělala!

Lu: Gery! Byla to ona! Žárlí, protože jsi lepší než ona!

G: Tak to půjdu říct princovi!

V: Vždyť nemáš důkazy

Lu: Vážně? Pojďme se přesvědčit