Královský Hlas

kapitola 41

Violetta

*Čekala jsem na odpověď ale neměl slov. Nenavázal ani oční kontakt. Taky jsem si všimla Ludmily a Gery, které přiběhly k Leónovi a vystrčily mě*

Lu: Vaše výsosti, jak se cítíte?

G: Tohle rozhodnutí pro vás muselo být těžké.

L: Jsem rád, že o mě máte starost ale mám ještě něco na práci

*S těmi slovy odešel. Já jsem se taky potichu vytratila, takže mě nikdo neviděl. Viděla jsem Leóna na druhé straně chodby tak jsem vykřikla jeho jméno. Ale on neslyšel. Běžela jsem za ním. On sešel po schodech. Tady jsem nikdy nebyla. Šla jsem za ním dolů, tam kde svítily jen pochodně. Zdi byly kamenné a strop hodně nízký. Zaslechla jsem zvuky a vydala se za nima. Když jsem slyšela pořádně, vylekala jsem se. Byla to křičící Camila. Podívala jsem se a uviděla Federica a Camilu, oba dva svázané. Král, královna a León tam taky stáli a dívali se na muže s bičem. Ten se přiblížil k mé kamarádce a uhodil ji bičem. Sama nsem cítila tu bolest. To samé zopakoval něklikrát, jak Camile, tak Federicovi, dokud nazačala téct krev. Nemohla jsem se na to už dívat.*

V: ZASTAVTE!

L: Violetto-

V: NE! NECH JE JÍT!

*León se ke mně přiblížil a začal mi něco šeptat. Co mi to šeptá? A proč je mi tak... špatně? Poslední co si pamatuji je to, jak jsem padala a jak mě León chytil.*