Královský Hlas

kapitola 75

León

*Ležel jsem v posteli, když dovnitř vtrhl otec. Zavřel dveře a naštvaně se na mě díval*

Král: Pošli tu Violettu domů!

L: Je pozdě, nekřič

K: A ty mi neříkej, co mám dělat! Jsem tvůj otec!

L: Nechci ji poslat domů! A ma pravdu! Nejlepší by bylo, kdybychom válku zastavili!

Král: Ona je důvod proč? To kvůli ní se chováš takhle neukázněně?!

L: Ne, já-

Král: Pošli ji domů, nebo-

*Podíval se kolem, našel dřevěnou tyč a sebral ji. Pak jsem ucítíl pálení zad a rukou. Všechny slzy jsem udržel v sobě, to je to poslední, co bych chtěl. Ukázat mu, že mám slabinu.*

...

*Šel jsem do jídelny, když jsem narazil do Violetty*

V: Dávej pozor!

L: No, já ti také přeji dobré ráno.

V: Jdi za Larou

L: Cože?

V: Ne. Nic.

*Chtěla odejít, ale chytil jsem ji za zápěstí a otočil čelem ke mně*

L: Zase žárlíš. Proč? Kvůli včerejšku?

V: Proč jsi mi nepomohl?!

*Skoro křičela.*

L: Já ti pomohl!

V: Kecy! Vždyť sis jen povídal s Larou!

L: Ty mi nevěříš?! Tak se podívej na tohle!

*Vyhrnul jsem si rukávy a ukázal jí své modřiny a pohmožděniny. Violetta byla zděšená.*

V: Co...

L: Potrestal mě za to, že jsem tě bránil

*Opatrně mě chytla za ruce a dotkla se ran na zápěstí. Ale to, co řekla, jsem nečekal.*

V: Proč ses mu nepostavil? Jsi dost starý na to, aby ses bránil! Nikdy nebudeš dobrý vládce, jestli ho necháš tě takhle manipulovat!

L: Ty mě obviňuješ?! Já nebudu dobrý král? To, co jsi udělala bylo šílený! Jak jsem to mohl obhájit?! Takové věci by se neměly dostávat ven bez rozmyšlení.

V: Tím chceš říct, že jsem hloupá?!

L: Ne, já-

V: Dobře, řekl jsi, co máš na srdci. Sbohem!

*Odešla a nechala mě stát samotného. Co se s ní děje?*