Královský Hlas

kapitola 17

León

*Opustil jsem Violettin pokoj nadmíru spokojený. Konečně mám někoho kdo mi rozumí. Svižnými kroky jsem se přesunul do otcovy pracovny kde na mě čekal*

Král: Jdeš pozdě.

L: Omlouvám se, mluvil jsem s jednou z dívek

K: S kým?

L: Violettou

Král: Už jsi jí řekl, že odjíždí? Že jí tu nechceš?

L: Ne, nechci ji poslat domů

Král: Ale musíš jednu z nich poslat domů! Kolik schůzek jsi již měl?

L: No... dnes večer budu mít druhou

K: Skvěle. Každopádně. Potřebuji abys mi pomohl s armádními plány.

*Povzdychl jsem si, což ho zase naštvalo*

K: Cože? Nudíš se snad? Brzy se z tebe stane vládce tak se snaž nést zodpovědnost. Tohle je seriózní záležitost

L: Já vím. Nemůžeme to prostě domluvit s druhým králem v míru?

K: Ne.

L: Ale-

K: Já jsem tvůj otec a dokud budu taky králem, budeš mě poslouhat!

L: ...jistě...

*Poté co jsem otci pomohl s plány, což je aktivita kterou z duše nenávidím, zašel jsem do jídelny na oběd. Přišel jsem dost brzy a seděl sám dokud nepřišla Violetta. Posadila se na své místo a věnovala mi přátelský úsměv. Než jsem stačil zareagovat, do místnosti vešly i ostatní dívky a mí rodiče*