kapitola 5

525 48 1
                                    

Violetta

-další den-

*Otevřela jsem dveře a přede mnou stál vysoký muž v uniformě.*

Muž: Zdravím slečno Castillová. Přijeli jsme pro vás. Odjíždíme.

V: Už? Já myslela že přijedete zítra. Ale dobře. Dejte mi pár minut

Muž: Mohu mluvit s vašimi rodiči?

V: Jistě, zavolám vám otce. TATI!

*Táta se vynořil z kuchyně a ani se nepohnul když uviděl toho muže.*

Ger: Dobrý den

Muž: Zdravím pane Castillo, jsem královský posel a přijel jsem pro vaší dceru. Mohli bychom si promluvit osamotě? Potřebuji abyste podepsal nějaké papíry

Ger: Jistě, pojďte dál. Vio, jdi se rozloučit s matkou

V: Ano

*Zaklepala jsem na dveře do ložnice a počkala na odpověď. Pak jsem vešla dovnitř*

V: Mami, už jsou tu. Za pár minut odjíždím.

Vm: Pojď sem

*Pevně mě objala a já cítila své slzy které mi stékaly po tváři...*

Vm: Nezapomeň že jsem na tebe pyšná

V: Brzy se vrátím...

Vm: Nezapomeň že budeš v televizi, chovej se jako dáma.

*Nemohla jsem si pomoct a usmála se. I když je na tom mamka špatně a nemůže chodit, nezapomíná mě poučovat. Do pokoje vešel i táta který na mě kývl hlavou. Je čas jít. Šla jsem s kufrem ke dveřím kde na mě poslíček čekal. Vzal mé zavazadlo a odešel, zatímco jsem se rozloučila s tátou*

Ger: Buď opatrná

V: Brzy se vrátím. Zatím nashle.

*Objali jsme se, já vyšla ven a táta zavřel. Muž mě dovedl k dlouhému, černému autu... myslím že se tomu říká limuzína. Posadila jsem se dovnitř a spatřila Fran která mě objala a posadilla se vedle mě.*

??: Ahoj! Já jsem Camila

*Řekla dívka s ohnivě rudými vlasy. Ostatní dívky se na mě usmály. Jen dvě mi věnovaly nepříjemný pohled a otočily se.*

V: Já jsem Violetta.

*Celou dobu do zámku jsem si povídala s Fran a Camilou. Alespoň mám novou kámošku.*

Královský HlasKde žijí příběhy. Začni objevovat