Violetta
V: Tati, chtěla bych ti poděkovat.
Ger: Za co?
V: Za to, že jsi trval na tom, abych šla do soutěže. Nikdy bych nečekala, že to takhle skončí.
Ger: Já děkuji za to, že jsi zůstala silná i v těžkých situacích. Díky tobě se matce dělá lépe a válka je u konce. Ty a tvůj manžel jste zachránil království.
V: Ne-e. Ještě není mým manželem. A zachranili jsme království protože král jim zemřel, a jeho nástupce má více pochopení.
Ger: Stejně nemohu uvěřit tomu, že mluvím s budoucí královnou. Co se stalo s tou vesničanou?
V: Vždycky budu vesničankou
A: Je čas
*Angie otevdela dveře a s otcem jsme se ocitli pred stovkami lidí. Podivala jsem se kolem a uviděla Francescu s Diegem, svojí maminku, a ostatní dívky ze soutěže. Také Cami s Federicem se na mě divali s úsměvem. Táta pustil mojí ruku a podal ji Leónovi. S korunou vypadá ještě lépe.*
V: Škoda, že se tohohle nedožili tvoji rodiče.
L: Dívají se na nás zezhora. Nebo zespoda.
*Salem se rozlehl dlouhý proslov, kterému jsem nedávala ani trochu pozornosti. Dívala jsem se na Leóna, a on se díval na mě. Pak jsme si řekli svá ano a políbili se. Skvělý konec skvělého příběhu. Pořád si nejsem jistá kralováním, ale po boku svého krále to dokážu.*
ČTEŠ
Královský Hlas
FanfictionJe čas abych se stala jednou z nich. Jednou z těch co chtějí získat korunu a prince. {Tento příběh je inspirován trilogií "Selekce"}
