He is my kitty

04

,,Marinette, zlatíčko vstávej.'' křičela ze zdola její matka.Marinette se jenom přetočila na bok.Málem mě zalehla.

,,Marinette, ten budík ti tam zvoní už dobrejch deset minut!'' zakřičela znovu její matka.

,,Vždyť já už vstávám mami!'' křikla Marinette zpátky.Otočila se na záda a vypnula budík.Další tři minuty koukala do stropu a přejížděla mi po srsti.

Tahle holka je příšerně líná.

Z ničeho nic se posadila, rukou si projela vlasy.Podívala se na mě a usmála se ,,Dobré ráno Chate.'' pohladila mě za uchem.Vyskočila na nohy a seběhla ze schodů ke skříni.Vytáhla oblečení a začala se převlékat.Odvrátil jsem zrak.Jo, po tomhle touží každej chlap, vidět nahou holku, ale já koukám jinam.Tohohle jsem viděl tolik, ale od chvíle co jsme kočka mě to nějak nezajímá.

,,Pojď Chate, dám ti snídani.'' koukla na mě a prstem naznačila ať jdu za ní.

Došel jsem za ní až do kuchyně.Její rodiče už byli pravděpodobně v práci.Vyskočil jsem na kuchyňskou linku, nevím jak se mi to povedlo.Když to viděla ona tak se začala smát ,,Tak můj kocourek je spiderman.'' přišla ke mě a začala mě cuchat.Neudržel jsem to a začal jsem vrnět.

,,Kdo je můj malý kocourek?''

,,Meow.''

,,Ano, ty.'' zasmála se ,,Tak pojď, tady máš.'' sundala mě z linky a postavila mě na zem před misku s jídlem a mlékem.

,,Já musím do školy, tak tu mezi tím nic nevyveď, ano?'' přejela mi prstem po čumáku.Prskl jsem.Zase se mi zasmála.

Její smích a úsměv, tohle je první člověk jehož pocity, chování je skutečné.Neví kdo jsem, ale za to nepředstírá smích a úsměv.Není falešná, ona je skutečná, její pocity jsou skutečné.Tuhle holku chci!

,,Tak musím jít, mám tě ráda.'' dala mi pusu, vzala si tašku a odešla.

,,Má mě ráda?''