He is my kitty

38

Ve dveřích stáli Marinettiny rodiče, můj otec a Nathalie.
Abych pravdu řekl, kdyby pohled zabíjel jsem ze všech tady první mrvej.
Když sem vtrhl i můj otec, Nino to musel prostě vyslepičit!Slepice!

,,Holčičko máš sakra velkej problém.'' prolomil ticho její otec ,,A ty chlapečku, ty si mě nepřej!''

,,Co tu řvete na mého syna!Můj syn je slušně vychovaný!Kdyby nebylo vaší nevychované dcery, vše by bylo v pořádku!'' přidal se můj otec.

,,Moje dcera je slušně vychovaná!Podívejte se na svého syna!''

V tu chvíli jsem vypnul.Podíval jsem se na Marinette.Zamračeně tuhle stupidní hádku poslouchala.
Nadechla se, strčila si dva prsty do pusy a hlasitě zapískala ,,Přestaňte se tady hádat jako malé děti!Měli by jste to řešit jako dospělí, přiměřeně na svůj věk!''

,,Hele, zapomněla jsi na to jak řešíš konflikty ty?'' nadzvedl jsem obočí.

Zamračila se a našpulila rty.

,,Adriene okamžitě odcházíme!'' zavelel můj otec.Marinette naznačila abych šel, aby to nebylo horší.Zvedl jsem se a pomalu šel ke dveřím.Pořád jsem se otáčel na Marinette dokud jsem nevyšel z jejich bytu a dveře se nezabouchly.
Moje šťastná pohádka zabouchnutím dveří skončila.
Otec mě táhl k limuzíně.Strčil mě do ní.Vypadalo to jako že se mě snaží unést.
Cestou domů jsem koukal z okna a ani nedutal.

Přijeli jsme domů.
Vešli jsme dovnitř a otec odcházel do své pracovny.

,,Běž do svého pokoje!Dneska tě už nechci vidět!'' řekl bez jakéhokoliv citu nebo emoce.

Koukal jsem jak odchází z mého dohledu.
Rozešel jsem se ke svému pokoji.

Zamkl jsem dveře a praštil sebou do postele.

,,Máš moc velké problémy kvůli mě, princess?'' zašeptal jsem do polštáře a usnul jsem.