He is my kitty

40

~Flashback~

Dnes je krásný letní den.Sluníčko svítí, obloha je čistá, ani mráček na nebi není.Fouká mírný jarní vánek jenž si hraje s listy stromy, kteří tanči do větru.Čerstvě posekaná tráva voní přes celou zahradu domu rodiny Agreste.

Na zahradě zasypanou dětskými hračkami si hraje jediný syn Adrien Agreste.
Je tak malinký že se mezi těmi proti o něm obrovských hračkách ztratí.

Sedí uprostřed pískoviště s akčními hrdiny.
Jeho maminka, paní Agreste sedí na schodech a svého malého roztomilého chlapečka pozoruje.Pro ní jako matku je nejkrásnější pohled na její šťastné dítě.

Adrien to je malé roztomilé a šťastné dítě.Kdo by taky nebyl, když neví co se v jeho rodině děje?
Je moc malý na to aby mu maminka řekla že má s jeho otcem problém.
Dalo by se říct, že před ním a celou Paříží, hrajou šťastný pár, šťastnou rodinu.
Adrienovi je teprve šest let, je logické že pro něho chtějí šťastné dětství.Žádné dítě by nemělo být nešťastné v tak brzkém věku.

,,Maminko!'' malý blonďáček začal panikařit.Vyděsil se malé berušky jenž přistála na jeho malém nosíku.

,,To nic zlatíčko.Berušky nosí štěstí.'' přiběhla k malému Adrienovi, který šilhal, aby se na tu berušku podíval.

,,Ukaž zlatíčko.'' opatrně si převzala berušku do ruky a malý Adrien se při pohledu na ní rozzářil.

,,Je tak malinká mami!Tak malinká!'' jak úžasné to je, když má malé dítě radost s takových maličkostí a zázraků přírody.

,,Mamí a vážně mi přinese štěstí?'' vyptával se malý klučina, když se díval jak malá beruška odlétá.

,,Ano zlatíčko.To štěstí se ale nemusí objevit hned.Někdy si na něho musíš počkat, až přijde pravá chvíle ukáže se.Tahle malá beruška ti přinese štěstí v lásce.'' ukazováčkem poklepala chlapečka po nosu.

,,Budu šťastný jako ten princ z pohádky?'' zeptal se nevěřícně Adrien.

,,Nevím jestli tvoje láska skončí slovy ''A žili spolu šťastně až do smrti.'' protože v tomto světě nevíš jak dlouho budeš moc milovat ty nebo osoba jenž miluješ.Jen pravá láska vydrží dlouho.'' usmála se a vzala si svého malého chlapečka do náruče ,,Už je pozdě zlatíčko, půjdeme domů.Půjdeš se vykoupat a pak ti povím pohádku ano?''

,,Ne!Já chci slyšet víc o té lásce!'' odsekl malý blonďáček jehož oči zářili jiskřičky.Tento malý chlapeček touží po poznání světa víc než jakékoliv dítě v okolí a jeho věku.

Paní Agreste se usmála a šla i s malým chlapcem v náruči do domu.

Zašla i s malým chlapečkem do koupelny kde mu napustila vanu.

,,Hesky se nám tu vykoupeš.'' pomazlila se se svým pokladem.

V tichém domě zaskřípali dveře a všichni věděli že pan Agreste opustil svou pracovnu.

Paní Agreste se zvedla ze země když uslyšela skřípot dveří ,,Šup do vany zlatíčko, maminka si odskočí a hned je zpátky.'' usmála se a pomohla svému synovi do polo napuštěné vany.Chlapeček zakýval a začal si hrát se svojí kachničkou.

Paní Agreste přeběhla do pracovny svého muže, který se tam právě vrátil s šálkem kávy.

,,Chci si promluvit Gabriely!'' zabouchla dveře doposud klidná a míru milovná maminka blonďáčka.

,,O čem chceš mluvit?'' bez známky sebemenšího zájmu se Gabriel opět usadil ke stolu plného papírů.

,,Už mě nebaví se dívat na to jak si pořád zavřený tady!Adrien tě potřebuje jako otce!'' praštila do stolu.Již jí nebavilo že její manžel několik dní možná i týdnů neopustil pracovnu a ani se nebyl podívat na Adriena.

,,Musím to tu dodělat!Potřebujeme peníze....nemůžu si pořád jenom hrát s Adrienem, musím i pracovat.'' usrkl horké kávy.

,,Gabriely, Adrien potřebuje svého otce.Nemůžeš pořád jenom pracovat.Adrien je tvůj syn tak se zase začni chovat jako jeho otec a projev trošku zájmu!'' naštvaně si odfrkla a čekala že nebude paličatý a půjde na chvíli s Adrienem alespoň do parku.

,,Někdo pracovat musí, někdo musí vydělávat peníze.Teď prosím opusť mou pracovnu, musím se soustředit.'' ukázal rukou na dveře a dál se věnoval svým papírům.

,,Dobrá, ale potom se nediv až tvůj syn vyroste a ty si z jeho dětství nebudeš pamatovat nic.Nediv se potom že tě tvůj syn nebude brát jako otce.Potom už bude pozdě to napravit, potom už nelituj!'' odešla a co nejvíc za sebou praštila dveřmi.

Rychle běžela do koupelny.
Malý Adrien už stál před vanou a oblékal se do pyžama.

,,Ty jsi můj šikovný chlapeček.'' vzala si svého syna do náruče a odnesla ho do jeho postele.Sedla jsi vedle něj.Přikryla ho a objala.

,,Mamí, co je to ta láska?'' přitiskl se k mamince.

,,Láska....láska je když máš strašně rád jednu osobu.Máš jí rád i přes všechny její chyby.Nedovedeš si bez ní představit budoucnost a ani nechceš.Bude tě hodně bolet když jí uvidíš trpět nebo brečet.Ještě víc tě bude bolet, když jí uvidíš s jinou osobou.Budeš se snažit jí udělat šťastnou.Ale kdyby chtěla odejít, necháš jí odejít.Z jedné části je láska i o tom že někdy musíme ty které milujeme nechat jít.Bolí tě když jí ztrácíš, ale je lepší jí nechat aby byla šťastná, alespoň nás nebolí pomyšlení na to že je nešťastná.'' při vyprávění synovi o tom co je láska jí po tváři steče jedná malá slza plná citů a bolesti.

,,Mamí a co když najdu tu pravou?Budu s ní šťastný?'' vyzvídá malý chlapeček.

,,Ano zlatíčko.Ne vždy je láska jednoduchá, ale tobě přeju aby jste se milovali víc než já a tatínek.'' pohladila chlapečka po vlasech ,,A teď spinkej zlatíčko.'' dala mu lehkou pusu na čelo a odešla z pokoje.

Sešla ze schodů do předsíně a to co uviděla jí sotva drželo na nohách.

,,Co to děláš s mými věci?''

Gabriel stál vedle kufru a dvou taškách ve kterých byly věci jeho ženy.

,,Prosím opusť můj dům.Nevracej se sem a nepřibližuj se k mému synovi.'' pronesl chladně.

,,Co si o sobě myslíš?!Myslíš si že ti nechám Adriena?!'' zvýšila hlas.

,,Chceš se o něho soudit?Myslíš si že se soud přikloní k matce co skoro nic nevydělává nebo k otci co má sejf plný peněz?'' řekl s kamennou tváři a podá jí tašku ,,Teď opusť můj dům.'' ukázal na dveře.

Paní Agreste se dobelhala ke dveřím.

,,Buď na mého syna hodný.'' pronesla a opustila dům.