36

2.6K 236 20
                                    

,,Nino?'' Marinette seskočila ze stolu a popošla blíž k němu.

,,Věděl jsem že tu budeš s tím úchylem!'' křikl a ukázal na mě.

,,Hele, koukl ses někdy do zrcadla?'' rejpl jsem si do něj.

,,Počkat.To je Adrien Agreste?'' vypadal docela překvapeně když mu to došlo.

,,Jasně že ne.To je Adrien Agreste.'' dala si ruce v bok Marinette.

,,Em..to jsem teď řekl.'' 

,,Vážně Nino?Nemyslela jsem si, že by jsi věděl správnou odpověď na poprvé.'' pokrčila rameny.Tohle nešlo vydržet, začal jsem se dusit smíchy.

,,Nedělej tady ze mě debila!'' pohodil rukama a ukázal znova na mě ,,Víš kdo to je?Adrien Agreste?Až tě dostane do postele odkopne tě a půjde za jinou, za další naivní nánou!''

,,Vážně?Odejde za jinou?'' otočila se na mě ,,Tak to by jsi měl začít balit ne?'' zahihňala se.

,,C-co?Ty...ty a on...ty..ty?'' začal koktat.

,,Já, já, já, ještě něco mi chceš říct?'' založila si ruce na prsou.

,,Nezmizel náhodou?Vždyť se pohřešuje!'' štěkl.

,,No já ho neunesla.'' zasmála se.

,,Možná si ho neunesla, ale vyspala ses s ním!Ty jsi se úplně pomátla!'' začal rozhazovat rukama.

,,Přestaň vyvádět.To jsi si zapomněl vzít prášky nebo co?'' naklonila hlavu.

,,C-co to meleš?!Nevidíš to jak ti úplně vygumoval mozek?!Jsi snad slepá nebo nevidíš co je zač?!''

,,Drahý Nino......'' nadechla se s kamennou tváří ,,Opusť můj pokoj, můj byt nebo tě odtud vykopu.''

,,Jak to se mnou mluvíš?!Já se snažím tě přimět k rozumu, ale ten si očividně ztratila!'' křikl jí do obličeje.

,,Já neztratila rozum!'' křikla zpátky.

,,Já vím, ty jsi ztratila i něco jinýho!'' zaječel ,,Okamžitě přestat dělat takovýhle debiloviny!'' vlepil jí facku.

Rozešel jsem se k němu, že mu jí vrátím.Nebude mlátit Mari.Ale ona mě předběhla.Ona mu to vrátila, ale pěstí.

,,Nesahej na mě!Vypadni z mýho baráku!'' křikla na něho.

,,Em...bytu.'' podotkl jsem.

Otočila se a podívala se na mě jako vrah ,,Chceš taky dostat přes tlamu?''

,,Ne.'' pískl jsem.

Podívala se zpátky na Nina, ten už se plazil z pokoje pryč.

,,Počkej až řeknu že tu máš schovanýho Agresta!''Zaklap poklop a Marinette se skácela na zadek.

Klekl jsem si k ní a objal ji.

,,Měla jsi to nechat na mě, zabil bych ho.'' zašeptal jsem.

,,Nech ho být, prostě je takový.'' chytila mě za ruce.

,,Ty ho ještě bráníš?!'' zvýšil jsem hlas.

,,Je to můj kamarád, nemůžu za to, že mu někdy rupne v koulích.'' zasmála se.

,,Hele, až rupne v koulích mě....taky mě přetáhneš?'' zabořil jsem hlavu do jejich zad.

,,Neboj, přetáhnu tě jemně.'' zahihňala se.





Tak jo, jestli není tahle kapitola taková jakou jste si jí představovali, tak se omlouvám.
Poslední dobou mám jeden velký problém se svými spolužáky a nemám moc času ani náladu na psaní.Tak se omlouvám když kapitoly budou vycházet pozdě....
Pořád nevím na jaký ship bude další FF >.< jsem neschopná T-T

He is my kittyKde žijí příběhy. Začni objevovat