Different Girl✔

6.

„Kristo, vstávej!" zavolala na mě máma z dola. „Jó..za chvilku jsem tam.." zamumlala jsem jen tak ze spánku a Otočila se na druhou stranu. Vzbudilo mě až troubení auta. ( což znamená, že jsem asi usnula.) A sakra. Pomyslela jsem si. Vystřelila jsem z postele abych se podívala z okna. Mamka už seděla v autě a zamračeně se na mě dívala. Do pěti minut jsem byla hotová. (asi zázrak)

V dějepise to byla nuda. Jako vždycky. Teda dokud mi nezabrněl mobil. Naštěstí jsem to slyšela jen já. Přišla mi SMS od Jeba.
Ahoj:)
Ahoj? Potřebuje s něco? Máme hodinu.
Napsala jsem mu a nenápadně se ohlédla, jestli mě někdo nevidí.
Chtěl jsem se jen zeptat, jestli nechceš k nám? :) mámu dneska pustili domů. Chtěla tě vidět..
Paní Tomsonovou pustili domů! Úžasný! Taky bych ji chtěla vidět.
Dobře. Domluvím se s mamkou. Zatím ahoj:)
Odepsala jsem a schovala mobil do tašky.

„Ahoj mami." pozdravila jsem když jsem vešla domů. Nikdo neodpovídal. Asi je ještě v práci. Přichystala jsem se k Jebovi. Pro jistotu jsem mu napsala ještě SMSku.
Platí to teda?
Do chvilky přišla odpověď.
Jo.
A tak jsem šla. Hlavou mi začalo vrtat, proč není máma doma. Vrací se přece v jednu. Každý den. No co. Asi si vyrazila někam s kamarádkou, nebo tak něco. U Jebova domu jsem se zastavila. Chvíli jsem jen tak stála a pak jsem se odhodlala zazvonit. „Ahoj Kris!" přivítala mě Sofi a začala radostně skákat. „Ahoj Sofinko." usmála jsem se na ni a pohladila ji po hebkých vláskách. Vzala mě za ruku a táhla dovnitř. Vyzula jsem si boty. Sofi netrpělivě čekala a poskakovala. Bylo tam podezřelé ticho. „Kde všichni jsou Sofi?" zeptala jsem se. Potom se však z poza rohu vynořil Jeb s jeho maminkou na vozíčku. Když jsem ji viděla utuhl mi úsměv na tváři. Byla tak bledá, hrozně vyhublá a vypadala moc unaveně. Přesto se však usmívala. Taky jsem se usmála ale v očích jsem měla stále obavy. „Ahoj zlatíčko." pozdravila mě paní Tomsonová milým hlasem a pohladila mě po tváři. „Ráda vás vidím paní Tomsonová." objala jsem ji. Pohlédla jsem na Jeba. Vypadal stejně ustaraně jako já. Ale v jeho očích bylo vidět ještě něco. Strach.

Celé odpoledne jsme si náramně užili. Měli upečenou buchtu a uvařili jsme kafe. Popíjeli jsme ho a přitom jsme si povídali. Pak Sofi vytáhla nějakou "taneční hru" nebo spíš taneční koberec. V televizi pak nastavila pohyby a hudbu. Tak jsme tam skákali po tom koberci a tančili jsme a smáli jsme se. Potom Jeb vytáhl kytaru a začal hrát! Netušila jsem že to umí. A že tak nádherně zpívá! Vůbec jsem nevnímala čas. Koukla jsem se na mobil. 18:25 a pět zmeškaných hovorů. Jejda. „Musím zavolat mamce." omluvně jsem se usmála a podstoupila dál.

Začala jsem mít trochu strach když mi to po pěti pípnutích ještě nevzala. Nervózně jsem přešlápla z jedné nohy na druhou. Pak to zvedla. „Mami! Ahoj. Promiň byla...nebo spíš jsem u Jeba. Jeho máma už je dom-" mlela bych určitě dál kdyby mě nezastavila. „Počkej, počkej! Nestíhám to chápat." řekla pobaveně. „To je v pořádku, že jsi u Jeba. A jsem moc ráda, že se ti nic nestalo." už jsem se chtěla zeptat co by se mi jako mělo stát, ale ona pokračovala. „Byla jsem dneska déle v práci a pak když jsem přijela, byla u nás doma policie. Nějací dva zloději nás chtěli vykrást. Naštěstí je chytila policie, protože máme skvělé sousedy a ti je přivolali. Bála jsem se že, se ti něco stalo....ale Jeb mi napsal, že jsi u nich, takže v pořádku." dořekla a já se nestačila divit. Chtěla jsem se jí na spoustu věcí zeptat. „Doma ti všechno řeknu. Tak se měj. Pa." řekla a ukončila hovor.

„Asi už půjdu domů. Děkuji za všechno." usmála jsem se na paní Tomsonovou a znovu ji objala. „Já taky! Já taky!" křičela na mě Sofi. Taky jsem ji objala. Dům už byl uklizený, nádobí umyté, zkrátka už jsem mohla jít. Hledala jsem Jeba, abych se s ním mohla rozloučit. Objevil se přede mnou v bundě a botech. Povytáhla jsem obočí na což mi odpověděl. „Jdu tě doprovodit Kristo." Byla jsem ráda že jde. Alespoň nepůjdu sama. „Tak nashledanou." zamávala jsem a šli jsme.

Celou cestu jsme si povídali. Byla už tma a docela zima. Začala jsem si třít ruce o sebe. „Není ti zima?" zeptal se Jeb. Měla jsem totiž jen mikinu. Zakývala jsem hlavou na znamení že ne ale trochu jsem zčervenala. Poznal to. Rozepnul svoji velkou bundu a chytl mě kolem ramen. Tak nás ta bunda obalila oba dva. Dostala jsem záchvat smíchu. „Ty jseš ale romantik Jebe. Normální kluk by dal holce celou bundu. Sobče." řekla jsem mu celá rozesmátá. „No co!? Taky musím pečovat i o sebe! Ne jen o svoji holku." řekl se smíchem. Holku...uhmm.. Potom si to nejspíš uvědomil protože si nervózně zkousl ret a podíval se jinam.

Už jsme byli u domovních dveří. Ani jeden z nás nevěděl, jak se máme rozloučit. „Taak....emm..asi ahoj?" spíš jsem to řekla jako otázku než jako větu oznamovací. Neodpovídal a tak jsem se otočila a chtěla odemknout. Najednou si mě k sobě otočil a než jsem stihla jakkoliv zareagovat, políbil mě.