Different Girl✔

13.

Opatrně se mnou zatřepal. Jako obvykle jsem jen zabručela a otočila se na druhý bok. „Kris...vstávej." řekl potichu a odhrnul mi vlasy z obličeje. Začala jsem si uvědomovat, kde jsem. Donutila jsem své tělo, zvednout se do sedu. Vzpomněla jsem si na včerejší večer. Začala jsem se nehorázně červenat. „Pro-promiň.." vykoktala jsem. „Za ten včerejšek...a všechno.." nastalo chvilkové ticho. Cítila jsem se trapně. Ale pak se jen usmál, jako by mi sděloval že je to v pohodě. „Pojď se najíst." řekl a pořád se usmíval. Ostýchavě jsem mu úsměv vrátila a on mě pustil dveřmi, abych šla první. Najednou mi to všechno připadalo zase normální.

„Vážně musíte odjet?" zeptala jsem se s nepatrně smutným úsměvem. Dala jsem si do pusy další lžičku cornflakesů s mlékem a čekala na odpověď. Přikývnul a, taky docela smuně, se na mě podíval. Popravdě ani jsem neočekávala, že by ten večer něco změnil. A i kdyby, rozhodnutí o tom, že se odstěhují, bylo jeho mámy, ne jeho. Pak už jsem se snažila neptat se na nic takového. „Měla bych asi jít. Máma mě bude hledat." řekla jsem. Čekala jsem, že prostě řekne čau a konec. Ale on si mě přitiskl do silného obětí. „Budeš mi chybět." zašeptal. A já si tak moc přála, aby tohle objetí nikdy neskončilo.

Odjeli a já zůstala sama. Teda měla jsem mámu a Ritu a Čika, ale cítila jsem se nějak sama. Jako bych se znovu začala utápět ve svých citech. Slíbil mi, že napíše, až dojedou. A už jsou to dva dny. Pořád nic. Možná to byl zase jen omyl. A neměl mě obejmout. Ale tolik jsem chtěla cítit jeho ruce kolem mého pasu. Zvláštní pocit. Hrozně mě píchalo, jakoby u srdce.

„Kriis!" smála se Rita. „No to snad ne!" rozesmála se tak až jí tekly slzy. „To jseš vážně ty?" popadla dech a zeptala se. Byly jsme u mě v pokoji a prohlížely jsme si fotky z dětství. „Joo.." zasmála jsem se taky. Byla jsem hrozně veselá. Otáčely jsme stránku po stránce a na každé jsme se tak na deset minut zastavily, abychom si mohly říct, kdy a co to bylo. Byla tam fotka z poutě kde jsem měla pusu olepenou cukrovou vatou a vtipný obličej. Nebo jsem byla v bazéně ve svých prvních dvoudílných plavkách. Bylo mi asi dvanáct a měla jsem vlasy až po zadek. „Proč sis vlastně ostříhala vlasy?" zeptala se Rita upřeně zírající na fotku. „Slušelo ti to." řekla a pak se zarazila. „Teda...jakože, ne že by ti to teď neslušelo.." trochu zrudla. Nemohla jsem se nezasmát. „Ostříhala jsem se, nevím....asi protože...jsem chtěla být jiná." usmála jsem se na ni. Taky se usmála a otočila na další stránku. Jedna fotka mě zarazila. Seděla jsem tam na trávě a držela se za ruku s nějakým chlapečkem. Mohly mi být tak dva roky. Upřeně jsem na tu fotku zírala. „Kdo to je?" Rita pozvedla kulišnicky obočí. Podívala jsem se na ni. „Nemám ponětí." přiznala jsem. Z nějakého důvodu mi přišel povědomý.

„Mami?" vešla jsem do kuchyně. Máma zrovna dělala vajíčka k večeři. „Ano zlatíčko?" na chvíli se na mě otočila a věnovala mi malý úsměv. „Kdo je to?" došla jsem až k ní a ukázala jí fotku se mnou a neznámým chlapečkem. „Kdes to našla?" řekla klidně. „V albu. Tak kdo?" přitvrdila jsem trošku na hlase. Neodpovídala. „Mami." vydechl a jsem ironicky. „No dobře dobře." vypla vařič a otočila se na mě. „To je Jeb. Byly jsme s jeho maminkou nejlepší přítelkyně." rozšířily se mi zorničky. „A už nejste?" Zeptala jsem se opatrně. „Rozdělila nás láska ke stejnému muži..." pobledla jsem. „Začala to, když byl Jeb malý, jejich táta odešel. A pak se potkala s tvým tátou...a...zamilovali se do sebe." mámě začaly slzet oči. „A co dál?" zeptala jsem se chladně. „Dál nevím....už jsme se s Marií nebavily. A pak odešel i od ní." nemohla jsem uvěřit svým uším. Táta. Takovej zmetek.