Different Girl✔

22.

„....S Leou jsme teď úplně oblíbený. A to celkem jen kvůli Jonasovi." zasmála jsem se Ritě do telefonu. „Ach tolik mi chybíš..." zesmutněla jsem potom. „Chtěla bych, aby sis tu užívala s námi..." líčila jsem jí svoje myšlenky. „..Máma říkala, že bych mohla někdy o prázdninách přijet." navrhla. „..Teda..Kdybys chtěla." nadšeně jsem se zavrtěla. „Dějáš si srandu!? Jasně že jo Rit! Miluju tě." šťastně se zasmála.

„A co Čikoušek?" zeptala jsem se ještě. Byl to moc dlouhý přelet. Nemohli jsme ho vzít s sebou. Tak teď bydlí u Rity. „Hrozně mi chybí.." je to miláček. Ach jo. Nepřijde mi to fér. Vždyť po celou dobu byl on můj nejlepší kamarád. A já ho nechala tam. „Neměj starosti Kris. Zamiloval si Janet." to je Ritina kočka. Zasmála jsem se. „Jídla má dost..A tulím ho převážně já, ale jednou jsem nachytala i mamku, jak ho drbá, když jí leží na klíně." udiveně jsem prohodila. „Já myslela, že nemá ráda kočky." „No to já taky.." dodala Rit. Po krátkém tichu jsme se zasmály. „Někdy přijedu i já..Za váma." pochlubila jsem se jí.

„Ahoj!" vtrhl mi do pokoje Jonas a skočil mi na postel. „Co to děláš ty blbče!?" naštvaně jsem do něj bouchla. „Co se děje?" zmatkovala Rita v telefonu. Jonas se začal smát. Začala jsem mu dlaní pusu. „Ale to nic. Jonas mi vlezl do pokoje.." snažila jsem se to Ritě vysvětlit. „Hhhh. Dushsh mm." snažil se Jonas. Trochu jsem uvolinila dlaň. „Dusíš mě Spratku." nadechl se konečně. „Buď už zticha! Nevidíš že volám?" štípla jsem ho do ruky. Zasmál se. „Promiň za to pako Ri-" vytrhl mi mobil z ruku. „Ahoj...Já jsem to pako Jonas a ty jsi?" marně jsem se snažila dostat mobil zpět. „Ó...Rita...To je hezký jméno..." ušklíbl se na mě a já jsem mu konečně vzala mobil. „Víš co Rit? Zavolám ti později pa." ukončila jsem hovor a otočila se s vražedným pohledem na Jonase. „Kliid." zvedl ruce nad hlavu. „Taky tě jednou seznámím se svým nejlepším kámošem.." snažil si mě udobřit. To mě ale teď nezajímalo. „Tak už jdi!" vyhnala jsem ho.

Seděla jsem v obýváku. Hrála jsem s Beatrice a malými dětmi nějakou stolní hru. „Mami? Mohl by mi na týden přijet Toms?" zjevil se tam znenadání Jonas. Toms. To bude nejspíš ten jeho nejlepší kamarád. „Jistě zlatíčko..." odpovídala Beatrice a při tom se na něj usmála. Smutně usmála. „..A kdy přijede?" optala se ještě. „Za pět dnů..Díky." rychle odběhl nahoru. Tak na to se těším..

„Ahoj Leo!" otočila se ke mě. „Už bylo na čase." zasmála se. „Dneska píšem tu chemii...Neumím to" řekla jsem zcela upřímě. „Já taky moc ne. No to je jedno. Normálně víš s kým teď chodí Ben? S Katrin-" někdo mi zezadu šáhnul na ramena a já leknutím vypískla. „Jonasi!! ty hovado!" jen se mi smáli. S naštvaným výrazem jsem je pozorovala. „Potřebujem pomoct." řekl nějaký jeho kámoš, Dev, myslím. „A s čím jako?" založila jsem si ruce na prsou a zvedla jedno obočí. Dev se podíval na Jonase.  „No.." chopil se slova Jonas. „Za dva týdny je školní ples a my nemáme s kým jít. Tak trochu..." nervózně odpověděl. V duchu jsem se zasmála. Ale pak jsem se podívala na Leu, jak toužebně kouká po Jonasovi. „Bezva nápad!" usmála jsem se šibalsky. „Beru si Deva.." přišla jsem k němu a opřela se o jeho rameno loktem. Neměl žádné námitky, takže asi dobrý. „V pohodě." otočil se na mě Jonas. „Stejně bych si vybral Leu. Je hezčí." řekl provokativně a objal ji kolem ramen. Nejspíš mě chtěl jen naštvat, ale Lea úplně hořela spokojeností. „Nemáš zač." zašeptala jsem jí když jsem kolem ní procházela. Ještě ji pořád držel.

Na obědě jsem se víc bavila s Devem, abych tomu nově se vyvíjejícímu vztahu dala prostor. „Takže...Ty jsi původem z rumunska?" Nenapadala mě žádná vhodná konverzace. Začal mi tam vyprávět o svém původu a já přikyvovala, přesto, že jsem ho vůbec neposlouchala. Pozorovala jsem šťastnou Leu jak mluví s Jonasem. A zase jsem si vzpoměla. Na něho.

„Hmm...S Leou si rozumíte.." ušklíbla jsem se na Jonase při cestě domů. „Jo..Je to moc fajn holka. Jsem rád že je tvoje kámoška." zasmála jsem se. „To já taky.." přitakala jsem. Potom nastalo ticho. Nebylo úplně k nevydržení, ale radši bych byla, kdybychom mluvili. „Noo...A co ten tvůj kámoš. Ten Toms?" zasmál se. „Co s ním?" přemýšlela jsem, na co se zeptat. „Jak dlouho se znáte?" napadlo mě. „Už od narození. Naše mamka se znaly. Blbli jsme spolu furt." smutně se usmál nad tou vzpomínkou. „Pak se odstěhovali a moc často jsme se nevídali.." přestal mluvit. Ale mě to zajímalo. „..A dál?" zeptala jsem se. „Víš co? Nech se překvapit. Až přijede, tak vás seznámím." nechtěl o tom moc mluvit. Ale šlo vidět, že ho má fakt rád. „Tak jo." usmála jsem se na něj.