Different Girl✔

23.

„Zítra má přijet.." těšila jsem se když jsem šla s Jonasem do školy. „...Ale buď na něj hodná. Docela nedávno se rozešel, ne moc hezky, se svojí holkou. Je z toho celkem špatnej." zasmál se a já vesele poskakovala dál. Třeba ho vyléčím já. Řekla jsem si sama pro sebe a pousmála se. „Budu nejhodnější ze všech." ujistila jsem ho. „Bezva." přitakal a dál už jsme šli beze slov.

Lea si začala hodně rozumět s Jonasem. „On..." červenala se. „Tak už to vyklop!" zasmála jsem se. „..Pozval mě do kina!" zajíkla se. „No teda.." vykulila jsem na ni oči. „Já vím, já vím." zamilovaně vzdychla. „Chci být svědek na svadbě." provokovala jsem ji se smíchem. Na oko naštvaně do mě šťouchla. A já se pořád smála. Procházeli kolem nás. „Čau Kris, ahoj Leo." pozdravil s úsměvem. „Nevěděla jsem, že jseš  takovej romantik Jonasi." zvedla jsem na něj tázavě obočí a opřela se loktem o jeho rameno. Zčervenal. Jonas vážně zčervenal. Podíval se na Leu a rychle odešel, protože zčervenal ještě víc. Zasmála jsem se a pozorovala jak odchází.

„Nevím co na sebe!" vyšilovala Lea. Za půl hodiny jde s Jonasem. On potom vyzvedne Tomse na nádraží. „Tyhle černý šaty ti moc sluší.." podotkla jsem. Nevěřícně se koukala do zrcadla. „Fakt?" zoufale se na mě podívala. „Fakt." přikývla jsem vážně. Oblékla si je a upravila si vlasy. „Dobrý?" zeptala se nakonec. „Skvělý..." zasmála jsem se. Objala jsem ji. „Díky. Za všechno." zašeptala mi do ucha. Já ji jen zmáčkla ještě pevněji. Pak někdo zazvonil. „To je on!" zpanikařila Lea zase. „..Jdu otevřít." zakývala jsem nad ní hlavou. Ona si ještě obouvala boty. Otevřela jsem. „Ahoj Le-" zadrhl se Jonas. Pak se na mě zamračil. Opřela jsem se o dveře a vedle mě se vynořila Lea. Zčervenala. Jonas se podíval na mě. Já měla jen arogantí úšklebek. Neměla jsem v plánu odejít. „...Kazíš romantický chvilky.." zabíjel mě pohledem Jonas. „No jo, no jo už jdu hrdličky.." zasmála jsem se a otčila se na Leu. „Pá" rozloučila jsem se s nimi a odešla.

„Ahoj mami." sešla jsem dolů do obýváku a sedla si vedle ní. Uběhla teprve asi hodina co odešli a já už se děsně nudila. „Ahoj zlato." zvedla hlavu od nějaké knihy. „Co čteš?" zeptala jsem se a dala si za záda polštář. „Ale. Detektivku Shelly Pierrové." usmála se na mě a já se zasmála. „Shelly Pierrová. Od té jsem taky myslím něco četla." zapřemýšlela jsem s úsměvem. „Myslím že to bylo nějak....Kouzla lásky. Jo tak se to jmenovalo. Bylo to smutný." podotkla jsem. Vzpoměla jsem si na to, když mě vyrušil ze čtení té knížky. Zase on. „Mám tě ráda mami." objala jsem ji. „Já tebe taky broučku. Políbila mě na vlasy.

Máma se znovu začetla do své detektivky a já měla hlavu plnou myšlenek. Rozhodla jsem se, že bude nejspíš nejlepší něco dělat, abych je zahnala. Šla jsem do kuchyně, kde jsem našla Beatrice. „Ahoj Beatrice." pozdravila jsem slušně. „Nepotřebuješ s něčím pomoc?" usmála jsem se na ni. Taky se usmála. „No...Možná bys mohla doumývat to nádobí a já mezitím upeču nějakou buchtu. Co říkáš?" Kývla jsem jí na souhlas a začala umývat nádobí. Ostatně nic jiného, co bych mohla dělat mě nenapadlo. A za Beatricinu buchtu to rozhodně stálo.

Hned co jsem se vrátila do pokoje, zavolala mi Lea. „Bylo to naprosto fantastický!" líčila mi její zážitky z kina. Úplně jsem si ji dokázala představit, jak se teď červená. „Tak to je skvělý." popřála jsem jí. Nemohla jsem se na to ale moc soustředit. Těšila jsem se na Jonase a Tomse. Ani nevím proč ale prostě jsem chtěla poznat Jonasova nejlepšího kamaráda. Když on už mou, mé obě nejlepší kamarádky zná. Napadlo mě, že bych se mohla schovat do koupelny, která je shodou okolností spojená s Jonasovým pokojem, a udělat jim překvápko. Bezva nápad. „Leo? Řekneš mi to všechno zítra. Teď musím končit. Pá." ukončila jsem to rychle a běžela do koupelny.

Každou chvíli by měli přijít. Odpočítávala jsem sekundy. Při tom jsem si představovala, jak asi vypadá. Taky blonďák? Nebo hnědovlasý. A jaký má oči. A jestli je hodnej. Z přemýšlení mě vytrhly tlumené hlasy. Už jsou tu. Rozjasnila se mi tvář. Ještě chvíli jsem se připravovala na "útok".

„Překváp-" rychle jsem vyskočila ze dveří a zasmála se. Pak jsem se zarazila. „-ko" dořekla jsem tiše. Jonas se smál, ale to teď bylo jedno.

Koukala jsem na něj. On zase na ně. Dívali jsme se z očí do očí. Jeden na druhého. Bolelo to.