Different Girl✔

28.

„Nemůžu uvěřit, že je to už zítra!" zapišťela Lea a já přivřela oči nad tím děsným zvukem. „No...to já taky ne." odpověděla jsem jí a položila telefon s Leou na roproduktoru na stůl. „..ale mám docela obavy.." řekla jsem popravdě. Je to můj první ples, a ještě tam jdu...no...s Devem. Ale Lea měla svých "starostí" taky plno, takže se ani nezeptala na ty mé. „Oh...já mám taky strach. Co když Jonasovi šlápnu na nohu!? Neumím tančit!" vyšilovala. Protočila jsem nad jejími žalostnými výšilkami očima. „Prosimtě.." v duchu jsem se jí zasmála. „Nechceš přijít?" zeptala jsem se ještě. „Mohly bysme si třeba ještě vyzkoušet ty šaty...znov-" ani jsem to nestihla doříct. „Za deset minut jsem u tebe!"

O chvíli později už cinkal zvonek. „Ahojky!" pozdravila mě a opatrně odložila tašky, aby mě mohla obejmout. Přitiskla jsem si ji k sobě. „Pomůžu ti." nabídla jsem se jí a vzala jí nějaké tašky. Viděla jsem, jak se nenápadně rozhlédla. „..Jonas jel pryč..." řekla jsem. „...Jo však v pohodě...nehledám ho." snažila se to zakrýt. „Dobře." zasmála jsem se. Vešly jsme do pokoje a já zamkla. Pro případ, že by sem chtěl vtrhnout Jonas. A to nemůže. Nemůže přece vidět Leu v šatech dříve, než na plese. Připravil by se o to kouzlo.

„Podej mi prosím tu řasenku.." zavolala jsem na Leu a ta se hbitě natájhla pro svoji taštičku (nebo spíš tašku)  s kosmetikou. Podala mi ji a já poděkovala. Už hodinu jsme skoušely líčení, šperky a šaty. „Kris?" zeptala se. „Mm?" broukla jsem na ni a dál se věnovala svým řasám. „Ten vlasovej salón...zítra v pět jo?" nachvilku jsem se na ni podívala. „Jasně." souhlasila jsem. Vstala Jsem od našeho kosmetického stolku. Ve skutečnosti to byl obyčejný stůl se spoustou zrcadel a líčení. Šla jsem si do skříně pro šaty. „Zapneš mi to prosím?" poprosila jsem Leu a ona mi ochotně pomohla. Po odešla jsem k zrcadlu. Zadívala jsem se. Možná, že jsem nebyla tak divná. Možná, že mi to i docela slušelo. Možná.

Ozvalo se klepání na dveře a na to hlas. „Kristo? Jsi tam?" Jonas zkoušel kliku. Zasmála jsem se. „Je zamknuto!" zavolala jsem na něj. „No to už jsem zjistil." odpověděl mi ironicky. „Nepouštěj ho sem!" pištěla slabě Lea. „Potřebuješ něco Jonasi?" přešla jsem blíže ke dveřím. „No...jen jestli je tam Lea." hodila jsem na ni prozíravý pohled a kmitla obočím. Pak jsem se otočila zpátky ke dveřím. „Je, ale nemá čas." dodala jsem. „Řekni jí, že je tu někdo, na koho by si měla udělat čas." podotkl rošťácky. Lea zčervenala. „Ona ti vzkazuje, že ji teď až do plesu neuvidíš!" úplně jsem viděla jak i Lea zbledla. Jonas byl nějak ticho. Přiotevřela jsem dveře. „Vážně nemůžu?" udělal psí oči. „Ne" odpověděla jsem rázně. „Jen dva prstíčk-" a už strkal ruku do dveří. Plácla jsem ho přes ni. „Řekla jsem ne! A už jdi!" zasmála jsem se na něj. Něco zamumlal a pak se uražené otočil a šel. Poslala jsem mu vzdušnou pusu a znovu jsem zamkla dveře.

„Chudák.." politovala ho Lea. Šouchla jsem ji do zad. „No co? Mělas ho pustit, teď bude smutnej.." řekla na oko uraženě. „Ty bys snad chtěla, aby tě viděl v šatech už dneska?" zeptala jsem se. „Ne...ale-" sklopila zrak ale viděla jsem, jak se usmívá. „Žádný ale!" zavelela jsem se smíchem.

S Leou už jsme si jen doříkávaly informace o zítřku. „Takže vlasy v pět, sraz u vás v šest?"  ujistila se Lea ještě. Přikývla jsem jí. Jonas nás asi slyšel, a tak rychle seběhl dolů a objal Leu. „Tak pá zítra krásko." políbil ji a já se usmála.