Different Girl✔

10.

Za poslední dobu jsem se hodně, ale opravdu hodně sblížila s Ritou. Amy si totiž našla kluka a s Ritou teď trávila málo času. Chodily jsme spolu ven, do kaváren a nebo i k sobě domů. Opravdu neuvěřitelné. A zamilovala si Čikouška a myslím že on ji taky. Zato s Jebem jsem nemluvila už tři týdny. A divím se? Vžyť jsem to byla JÁ, kdo řekl, že už nemůžeme být kamarádi. Popravdě, někdy jsem toho dost litovala. Někdy jsem kvůli tomu i brečela. A přemýšlela, jestli to všechno není jeden velkej omyl. Ale byly chvíle, kdy jsem si byla jistá, že je to tak správně.

Šla jsem si dolů pro jogurt. Vrátila jsem se zpátky nahoru zrovna, když mi cinkl mobil a oznámil mi tím nově příchozí zprávu. Ahoj Kristy:) jdeme s Ami na pizzu:D za deset minut tě čekáme před vaším. Rita. Super. Divila jsem se, že má Ami čas, ale byla jsem ráda, že mě (alespoň na chvíli) vytáhnou pryč z domu. „Mami?" zavolala jsem. „Ano drahoušku?" odpověděla mi ze své ložnice. „Jdu s holkama na pizzu...tak ahoj." opáčila jsem. Ještě se mě zeptala, kdy se vrátím a mohla jsem vyrazit.

Vyběhla jsem z domu přesně načas. Ještě tam nebyly. Nadechla jsem se toho čerstvého vzduchu. Chyběly mi procházky v lese, zpěv ptáků a.. Z rozjímání mě vytrhl zvuk zastavujícího auta. Holky už tu byly. „Ahoj!" zavolala na mě Rita a sundala si sluneční brýle. Usmála jsem se na ni. Nastoupila jsem a pozravila i Ami. Ta jen kývla. Zřejmě mě nemá moc v oblibě. Ale nevadilo mi to. Měla jsem přece Ritu.

Celou dobu jsme se dobře bavily. Teda alespoň já a Rita. Ami pořád s někým chatovala. Najednou mi přišlo, že i Rita si uvědomuje, jaká Ami doopravdy je. Skoro každý týden měla nějakého kluka. Byla prostě jiná. A s Ritou jsem si rozuměla víc, než bych vlastně řekla. Byly jsme si hodně podobné. Obě jsme rády četly, měly jsme rády kočky a tak dále. Ohlédla jsem se na Ami. Začínalo mi vadit jak nás sama pozvala a teď s někým chatuje. Sebrala jsem odvahu, abych ji napomenula. „Ami, nebuď pořád na tom mobilu. Přišly jsme se bavit..ne?" nevěřícně se na mě podívala. Přímo mě vraždila pohledem. Další důkaz, že mě nemůže vystát. Zvedla se ze své židle. „Už musím jít. Něco už mám." řekla, jako by jí to vůbec nevadilo. „Tak čau."  řekla jsem jí s falešným zájmem. Popravdě, taky mi to moc nevadilo. Rita se jí sice zeptala co má, ale dál to nerozebírala. Odešla a my jsme si zase začaly povídat.

„Jsi do někoho zamilovaná?" Rita pozvedla oči od svého časopisu. Přišla ještě na chvíli ke mě domů. Ta otázka mě docela zaskočila. Zvedla jsem obočí a podívala se na ni. Ale vypadala, že je to pro ni úplně normální otázka. „Nevím..." řekla jsem popravdě. „Možná. Nebo asi ne. Vzpomínáš na toho kluka-Jeba, co se obíjmal s Amy? Jejího bratrance?" zamylela se a pak přikývla. „No tak ten...." zarazila jsem se, protože jsem si právě uvědomila, co chci říct.....že se mi líbí. Vzpomněla jsem si jak jsem na něj byla zlá a chladná. A taky jsem si vzpomněla na jeho maminku. Že se už nevyléčí. „Ten co?" chtěla to ujasnit. Znovu jsem se zamyslela a pak jsem zatřepala hlavou, jako bych všechny ty vzpomínky chtěla dostat pryč. „Nic...nech to bejt." uchechtla jsem se. Pořád jsem jí ale v očích viděla zvědavost. „A co ty?" snažila jsem se rychle odvést téma od sebe. Zčervenala a usmála se. Zabralo to. Pak se rozpovídala o jednom klučinovi...

Po tom, co Rita odešla jsem si udělala věci do školy. Už bylo asi půl jenenácté a tak jsem si šla lehnout. Projela jsem všechny sociální sítě. Nic nového. SMS..taky nic. Jdi spát...stejně ti nenapíše. Říkal mi mozek. A tak jsem šla.

„Vstávej Kristo!" zabručela jsem a chtěla se otočit. „Honem!" zavolala na mě mamka. „Zaspali jsme!" zatřepala se mnou. Konečně mi to došlo. Rychle jsem se vyhoupla do sedu. Podívvala jsem se na hodiny. „Sakra" zanadávala jsem tiše. Začala jsem se oblékat. „Omluvím ti první hodinu." řekla máma a ustlala mi postel. „Díky." řekla jsem rychle a nasadila si batoh. „Tak pa." zamávala mi nazpět. Vyrazila jsem na autobus. Zameškala jsem už skoro celou první hodinu. A popravdě, víc jsem meškat nechtěla. Nastoupila jsem a sedla si nejblíže ke dveřím. A pak jsem ho uviděla. Byl tam. A vypadal, že si mě všiml. Ale nedíval se na mě. Přece jsme už nebyli kamarádi. Zase mě to zamrzelo. Vystoupili jsme na stejné zastávce a docela velký kus jsme šli skoro vedle sebe. Schválně jsem šla rychleji, abychom nemuseli být tak moc u sebe. Ale opravdu už nevím co dělám.

Rychle jsem vběhla do školy a šla do šaten. Za chvíli začne hodina a já se teď nesmím rozptylovat ničím jiným. Rita se mě zmocnila hned po té, co jsem vešla do třídy. „Kdes byla?" ptala se hned. Prosadila jsem se do lavice. (byla zrovna přestávka) „Zaspala jsem.." odpověděla jsem a s nezájmem si nachystala učebnici dějepisu. Rita se ke mě posadila. „Co to děláš?" zeptala jsem se udiveně. Zazvonilo na hodinu a vešel učitel. „Už nechci sedět s Ami." zašeptala a dál už jsme nemluvily. A stejně jsem se pořád koukala do mobilu, jestli mi náhodou nenapsal.