Different Girl✔

27.

Byla jsem ráda, že to takhle skončilo. Byli jsme zase kamarádi. Sice odjel, ale ulevilo se mi. Nemusela jsem na něj vzpomínat jen ve špatným. I když i špatný vzpomínky tu byly.

„Pohni mladá!" šťouchl do mě provokativně Jonas. Obrátila jsem oči v sloup a chytila Jonase za triko. „Nechce se mi." prosebně jsem se podívala. „Hmm." zamyslel se. „To máš smůlu!" řekl pak, rychle mě chytil za ruku a táhnul mě za ním.

„Už vážně nemůžu." zasmála jsem se. Zadýchaně se zastavil. Chvíli jsme jen tak mlčeli. „....Viděl jsem vás." prohodil potom. Chvíli jsem přemýšlela. „....a?" zeptala jsem se nezaujatě. „No...jsem rád, že jste zase..." „Kamarádi!" vyhrkla jsem asi až příliš nahlas. „Vždyť to jsem taky myslel." zasmál se a já zčervenala. „Já jsem taky ráda..." řekla jsem, abych nějak přelstila to ticho. Usmál se na mě a já mu to oplatila.

„Ahoj Leonardo!" zasmála jsem se hrdě. „Neříkej mi tak Kristo!" sykla podrážděně Lea a neochotně mě objala. „No jo...promiň." falešně jsem se jí omluvila a ona na mě vyplázla jazyk. „A co já?" ozval se za mnou Jonas. „..zasloužím si tvůj jazyk víc než ona." řekl spikleneckým hlasem. „Prasáku." strčila jsem do něj, protočila panenkam a Lea se k němu s úsměvem přivinula.

Odpoledne jsem měla volno. Lea byla zase někde s Jonasem a tak jsem zůstala sama. Hrozně jsem se nudila. Pak mě ale něco napadlo.

Milá Sofi,
Jak se máš? Promiň, že jsem ti ještě nenapsala, ale neměla jsem moc čas. Doufám že si užíváš sluníčka a chodíš ven. A co nová školka? Líbí se ti tam? Jsou na tebe hodní? U mě na nové škole docela jo. Někdy tě přijedu navštívit. A ať tě Jeb nezlobí.
Pac a pusu
Kris.

Plně jsem si uvědomovala, že Sofi neumí číst ani psát, takže to za ni bude muset dělat někdo jiný. Ano. I mě by zajímalo jak se má. Ale asi se bojím mu napsat sama. Třeba mu to vadí.

Dopis jsem šla zanést až na poštu, jelikož jsem stále neměla co dělat. Procházela jsem se městem. „Ahoj Kristo?" zasmál se někdo zezadu. Otočila jsem se. „No jé...hh..ahoj Deve?" podotkla jsem zmateně. „Co tu děláš?" zeptala jsem se a pak si všimla aktovky, co měl na zádech. „Jdu domů...ze školy." ujasnil mi to. Měl ruce v kapse a koukal se mi do očí. Bylo to zvláštní. „No...každopádně.." promluvil po chvilce ticha. „..už se těším na ples." dokončil to. No jo! Ples. Já na to úplně zapomněla. „...jo..já, já taky." zasmála jsem se nervózně. „No nic. Už musím. V sobotu před sedmou tě vyzvednu. Čau." zamával mi a dal se na odchod. Taky jsem mu zamávala. „Sakra." zanadávala jsem si potichu. Neměla jsem ještě ani šaty, ani nic. Jsem to ale koza.

Musela jsem už začít něco dělat. A sehnat si šaty, mi přišlo jako nejlepší nápad. „Co tyhle?" zeptala jsem se beznadějně Ley, která se taky prohrabovala spoustou šatů. Podívala se na tmavě zelené šaty, které jsem držela v ruce. „Hmm...spíš by ti slušely nějaké...červené.." podívala se na mě. Zamyšleně jsem začala hledat červené šaty. Vzala jsem si hromadu červených šatů a šla do kabinky. Postupně jsem se v nich ukazovala Lei. „Tyhle? V těch máš velký zadek." řekla a já s výdechem vlezla zpátky do kabinky. „A tyhle jsou moc krátké." a zas. „Moc dlouhé" a znova. „Děláš si srandu? Kde máš prsa!?" a zase. „A co tyhle?" podrážděně jsem vylezla a byla připravena schytat další kritiku. Stála tam s vykulenýma očima. „Leo?" nejistě jsem jí zamávala rukou před obličejem. „Tyhle jsou úžasný!" pronesla zasněně. Nevěděla jsem jestli jí poděkovat, nebo co. „Dobře...tak já je beru a jdeme?" zeptala jsem se nejistě. „A co já!?" vyhrkla. Už byla zase ve své kůži. „A jo..." došlo mi. A tak jsme začaly vybírat i její šaty.

Já měla vínově červené, ona tyrkysově modré. Potom jsme si šly koupit boty, doplňky, a zařídit nějaký vlasový styling. Popravdě bez Ley bych tohle všechno ani nechtěla. Doma bych si jen navlnila vlasy a bylo by. Ale když tu byla se mnou, tak proč ne.

„Tak ahoj ve škole." rozloučila jsem se s Leou, po našem náročném dni. Jonas ji vezl domů. „Celý den jsi mi nebrala telefon, kdes byla?" zeptal se jakoby smutně Jonas. „Jo, hold na světě jsou i důležitější věci než chlapy." řekla moudře Lea a obě jsme se zasmály. Jonas obrátil oči v sloup. „No tak jedeme." rozhodl konečně a já naposledy zamávala.

„Čáo!" vlezl mi do pokoje bez zaklepání Jonas. „Čau?" zvedla jsem k němu oči od knihy. „Je mi to trochu blbý, ale kde jste s Leou byly?" zeptal se poněkud starostlivě. Zasmála jsem se. „Máš obavy?" zvedla jsem se smíchem obočí. „No, ne....samozřejmě, že si nemyslím, že mě podvádí ale..." nemohla jsem se přestat smát. „Nech toho! Tohle je přece vážný..." řekl zoufale. „Jonasi, ty jsi jelito!" prohodila jsem se smíchem a řekla mu o nákupech na ples.