Different Girl✔

29.

Ráno mě probudily ostré sluneční paprsky, které pronikaly do pokoje přes záclony. Chtěla jsem se otočit a spát dál. Ale pak mi to docvaklo. Je to už dneska! Už za pár hodin budu tančit na parketě. Bude to první školní ples tento rok a taky můj první ples v životě. Na nic jsem se snad netěšila více. Vstala jsem a s úsměvem jsem se šla nasnídat.

Dole jsem potkala Jonase v obleku. „No teda.." pozvedla jsem obočí. „..ty umíš být i slušňák jo?" usmála jsem se na něj. Zamračil se, ale sršela z něj radost. Taky se určitě těšil. A ten oblek mu vážně seknul. Stál u zrcadla a vypadal beznadějně. Na vlasy si dával tolik laku, protože mu jeden neposlušný pramen stál. „Nech už toho!" zasmála jsem se a přišla jsem k němu. Spravila jsem mu vlasy a upravila motýlka. „Tak.." srdečně jsem se usmála. „Lee se budeš líbit ať budeš, jakejkoliv." poplácala jsem ho po rameni. Usmál se a obejmul mě. „Díky." řekl a s úsměvem odešel. Úsměv jsem mu oplatila. Lepšího bratrance byste si snad ani nemohli přát.

Beatrice zrovra dělala palačinky. Úžasná snídaně - úžasnej start do úžasnýho dne. „Dobré ránko!" pozdravila jsem všechny. Potom jsem šla obejmout maminku i Beatrice. Nějak jsem od Jonase chytla objímací náladu. „Pojď sem broučku." zašeptala mi máma do ucha a políbila mě na vlasy. Přitiskla jsem se k ní. „Jsem na tebe hrdá." pošeptala. Když jsme se od sebe oddělily podala mi máma dopis. Upřeně jsem na něj koukala. „Od Sofi?" usmála jsem se a ona přikývla. Vděčně jsem se na ni podívala a šla jsem s dopisem do svého pokoje.

Kristoooooooooo! (Napsal jsem to tak, protože to Sofi zakřičela, když přišel dopis:)) Jsem moc moc ráda, že jsi mi napsala. Už jsem se těšila. Ve školce dobrý. Kamarádím se s jednou holkou Karine. Je moc hodná. A taky má ráda víly. Víla od tebe se mi moc líbí. Nosím ji všude s sebou. Chtěla jsem ti něco říct, ale bráška říkal, že je to překvápko. Určitě k nám musíš někdy přijet na návštěvu. Mám spoustu nových víl.
Tvoje víla Sofiinka.
Jo a pozdravuje tě bráška.
Pá.

Přečetla jsem si to a musela jsem se usmát. Ale zarazilo mě to překvápko. Jaké překvápko? A proč mi to Jeb nechce říct? (Teda kromě toho že je to překvápko a ty se neříkají..)

Zazvonil mi telefon a já se poohlédla. Vzala jsem ho ze stolu a ještě, než jsem hovor zvedla, podívala jsem se na čas. Už bylo půl páté. „Ano?" promluvila jsem do telefonu. „Jen ti připomínám, že za půl hodiny jdem do toho salónu. Jo?" řekla, a zněla, jakoby někam šla. „Jasně, neboj.." ujistila jsem ji. „Tak pá." ukončila to rychle. Asi někam spěchá. Položila jsem mobil zpátky na stůl, a došla jsem k závěru, že už bych se měla začít připravovat. Převlékla jsem se do nějakého, alespoň trochu slušného oblečení, vzala jsem kabelku a šla. Přece jen cesta tam trvala okolo čtvrt hodiny.

Došla jsem s desetiminutovým předstihem a tak jsem se šla podívat dovnitř. Všude byly katalogy plné nejrůznějších účesů a žen v krásných šatech. Představila jsem si sebe v jedněch z těch šatů a zasnila se. Znovu jsem si představila ples. Těšila jsem se docela i na Deva, i když jsem se trochu bála, jak to u něj bude s alkoholem. Přece jenom už byl plnoletý. Z přemýšlení mě vytrhl Lein hlas. „Ahoj" pozdravila mě a já se na ni usmála. „Přesně na čas.." dodala jsem, když jsem omylem zavadila o hodiny visící na zdi salonu. Jen mě se smíchem odmávla rukou a šla za nějakou pracovnicí. Něco s ní probírala, pak jsme se mohly obě posadit do křesel a úpravy začaly.

Bylo něco před sedmou a já s Leou jsme už byly u mě doma. Už jme na sobě měly šaty a dělaly jsme poslední úpravy. Každou chvíli pro nás totiž měli přijít kluci. Pro ni Jonas a pro mě Dev. „Jsi nervózní?" zeptala se z ničeho nic Lea. „Trochu." odpovědělajsem upřímně. „Ale těším se." dodala jsem a ona mi věnovala úsměv. Obě jsme si stouply k zdcadlu. Byly jsme jako dvě princezny. Opravdu jsem si připadala krásná jako nějaká princezna. To bylo snad poprvé.

Zazvonil zvonek a já tak nějak vytušila, že to budou kluci. Nečekaně. Sešly jsme dolů a objaly jsme se. Otevřela jsem dveře a zadívla se na ty dva. Slušelo jim to. Ty formální věci by mohli nosit častěji. Lea s Jonasem se vydali ke svému (nebo spíš Jonasovu) autu. Zůstala jsem tam jen s Devem. „Ahoj." usmála jsem se na něj. Oplatil mi pozdrav i úsměv. „Půjdeme?" zeptal se a nabídl mi rámě. S malým kývnutím a nehasnoucím úsměvem na rtech, jsem ho přijala. „Moc ti to sluší.." podotknul cestou k autu. „Děkuji, tobě taky." oplatila jsem mu to. Otevřel mi dveře a já nastoupila. Opravdu jako princezna.

Pomalu se tam scházelo víc a víc lidí. Pozorovala jsem páry a vybavovala si je normálně ve škole. Holkám v šatech a klukům v oblecích to vážně slušelo víc než normálně. Pár lidí mě i pozdravilo a dva kluci mi řekli, že vypadal nádherně, což mě vážně potěšilo. Začala hrát první písnička a Dev se vzpamatoval. „Smím prosit?" natáhl ke mě dlaň. Na parketu ještě skoro nikdo nebyl a tak jsem měla obavy. Ale odmítnout Jsem nemohla. Chytla jsem se ho za ruku a následovala ho až do středu parketu. Mé obavy byly ale rázem pryč, protože Dev byl opravdu dobrý tanečník.

Po dvou hodinách už se to začalo rozjíždět. Parket byl plný, lidé začínali být šťastní, ale taky začínali pít. Ples se mi moc líbil. Když jsem zrovna netančila s Devem (což nebylo často) tak mě vyzvávali i jiní. Tančila jsem už i s Jonasem, ale ten se radši držel Ley. Všimla jsem si, že i ti dva už si dávají nějaký ten drink do těla. Po pár tancích tak mělo dojít i na mě.

„Zvu tě na drink." prohlásil s úsměvem Dev, když jsme dotančili chachu. „Díky, ale nepiju.." snažila jsem se, aby se ho to nějak nedotklo. „Ale noták.." přemlouval mě. „Jen jeden.." snažil se a mě se v hlavě míjelo tolik myšlenek. „Jeden.." připustila jsem nakonec po dlouhém mlčení a Dev mě radostně táhl k baru.

Seděli jsme u baru a povídali si s ostatními přáteli. „Čau Kris!" pozdravil mě někdo a já se otočila. Ten hlas jsem hned poznala. „Ahoj Jebe?" řekla jsem s úsměvem spíš jako otázku, než jako pozdrav. „Překvápko" zasmál se, a já taky. Měla jsem radost z toho, že tu je. Tak tohle bylo to jeho překvápko. Drink už jsem měla dopitý. Čekala jsem, že mě třeba poprosí o tanec. Potom za ním ale přiběhla nějaká holka. Znala jsem ji. Patřila k jedné z těch "vysokých vrstev" u nás na škole. „Pojď už tančit Jebíku.." řekla smutně, obejmula ho kolem pasu a vtiskla mu pusu na tvář. Pobledla jsem. „Tak já musím, rád jsem tě viděl!" zamával mi a utíkal s nejmenovanou na parket. Jako by se ve mně něco pohlo. Jako bych žárlila. Strašně moc žárlila a zároveň byla smutná. Smutná, že mě ani třeba jen kamarádsky nepozval tančit. Nemohla jsem se dívat na to, jak se společně smějí na parketě svým kreacím. Otočila jsem se zpět k baru. „Deve?" poprosila jsem opatrně. „Ano?" otočil se na mě se smíchem. Bylo vidět, že už v krvi něco má. „Mohla bych ještě jeden drink?" on se jen usmál. „Tak se mi to líbí..." řekl docela potichu. Ale já ho stejně slyšela.