Different Girl✔

19.

Vystoupili jsme z letadla. Bylo tu nádherně. Svítilo slunce ale vedro nebylo. Rozhlédla jsem se kolem. Nebylo tu nic, co bych přímo obdivovala. Ale je mi dobře. Mám radost. „Nezajdeme si někam na oběd?" zeptala se mě máma stojící v řadě na zavazadla. Hlasitě mi zakručelo v břiše. „No...nejspíš mám taky hlad." usoudila jsem a zasmála se.

Upřeně jsem hleděla do menu. Máma už měla vybráno a tak servírka čekala už jen na mě. Uh. Nejspíš trochu zdržuju. Popohnala jsem se sama a očima vyhledala první, co mě napadlo. „lososa na másle prosím. A lehkou Colu." poprosila jsem rychle. Servírka s přikývnutím odešla. Nastalo ticho. „A co je to vlastně za...tetu...? Proč o ní nevím?" snažila jsem se nahodit konverzaci. Máma vypadala, že usilovně přemýšlí, co říct. „No.." začala. „Ona byla totiž... nemocná...Už je sice tři roky zdravá...ale nebyl čas ti to říct." ukončila to. Nějak jsem nevěděla co na to říct. „aha." utrousila jsem. Potom bylo zase ticho. Divné ticho. „Losos na másle." objevila se u nás najednou servírka a já si oddychla.

Stála jsem před obrovskou vilou. Byla nádherná. Opravdu moc nádherná. Nemohla jsem uvěřit, že to je opravdu dům mojí tety. Máma už stála u dveří, zatím co já se kochala každým rysem toho paláce. Dveře se otevřely ještě dřív, než vůbec máma stihla zazvonit. Otočila jsem se k nim. Ze dveří vykukovala asi třicetiletá nádherná dáma. Vlasy měla stažené do dokonalého drdolu. Měla na sobě úzké šaty které rýsovaly její hubenou postavu a krásně se usmívala. „Beatrice!" vyhrkla nadšeně máma a objala ji. „Helen." odpověděla jí mile. „Chyběla si mi! Moc." měla skoro slzy v očích. Ještě spolu prohodily pár slov, ale pak se zadívala na mě. Obešla mámu a objala mě. „Ty musíš být Krista." přikývla jsem. „No ne. Jsi nádherná. Celá Helen." usmála jsem se na ni. „Ráda vás poznávám." zasmála se. „Klidně mi můžeš tykat drahoušku." Byla moc milá. Prostě dokonalá žena v dokonalým domě.

„Není to žádný luxus. Ale i tak. Lepší než nic." oznamovala nám Beatrice, když nás provázela domem. Dělá si snad legraci? Je to naprosto dokonalé. Cítila jsem se jako nějaká vévodkyně nebo tak něco. „...Tak tohle je tvůj pokoj Kris. Zavedu maminku do jejího tak si zatím třeba vybal." usmála se na mě a odešly. Přihlížela jsem si tu obrovskou místnost s velkou postel a s nebesy. Byl tu i balkon. Potom tu byla velká skříň, zrcadlo a pár polic. Ten pokoj byl tak třikrát větší než byl můj. Svalila jsem se na postel. Připadala jsem si jako ve snu. Ale....Zpátky do reality. Mohla bych si vybalit.

Vybalila jsem si věci. Koukání po pokoji už mě omrzelo a tak jsem se vydala najít mámin pokoj. Vykoukla jsem ven a rozhlédla se po dlouhé chodbě. Vešla jsem do prvních dveří a to bylo špatně. Byl tam kluk. A bez trika! „O-omlouvám se!" zčervenala jsem. Pobaveně se zasmál. „V pohodě." odvětil a já rychle zavřela dveře. Trapas. Oddychla jsem si. Proč se vždycky já tak ztrapním. Potom jsem hledala dál. Sice mi to chvíli trvalo, ale našla jsem ho. „Ahoj mami." pozdravil a jsem a posadila se na postel. „Ahoj zlatíčko." usmála se a věnovala mi krátký pohled. Pořád ještě vybalovala. „Je to tu dokonalý co?" opřela jsem se o trám. „To jo." vydechla. Vešla za námi Beatrice. „Až to vybalíš Helen, přijďte dolů na jídlo." usmívala se. Tak mile. „Klidně už jdi Kris." dovolila mi a já se společně s Beatrice odebrala do dalšího labyrintu téhle vily.

Chystala jsem na stůl. Všechno tady bylo takové starožitné. Ale přesto krásné. Talířky zdobené zlatem. Malé šálky s podšálky s potisky. Stříbrné příbory. Společně s mámou jsem se prlosadila ke stolu. Beatrice zazvonila na nějaký zvoneček a zavolala že je večeře. Do pár minut přiběhl malý chlapeček, mohlo mu být tak sedm, asi čtrnáctiletá holka a tak sedmnáctiletý kluk. Když jsem ho uviděla, znova jsem zčervenala. Achjo. „Představte se děti." zavolala na ně z kuchyně a oni ji slušně poslechli. Začal ten maličký. „Já jsem Thomas, ale říkejte mi Tomík." zaculil se. Byl roztomilý. „Já jsem Angela." představila se dívka. Měla krásné dlouhé kudrnaté vlasy. „A já jsem Jonas." řekl třetí. Ten nejstarší. Měl blonďaté vlasy a modré oči. Byl docela hezký. „Já jsem Krista." podala jsem jim všem ruku. Potom se taky posadili. Beatrice donesla maso. A spousta přílohy. „Pořádně se najezte, jídla je dost." pokynula a sedla si k nám. Potom se pomodlili, což já jsem neznala a mohli jsme jíst.

„Je to výborné." pochválila jsem když už jsem dojedla. „Ale nepřeháněj." zasmála se mile Beatrice. „Děti. Tohle je teta Helen a jak už víte, vaše sestřenice Krista. Budou teď u nás bydlet." „Super." zaculil se Tomík. „Angie doprovoď tetu do jejího pokoje. A ty Jonasi doprovod Kris." pokynula.

Následovala jsem Jonase po dlouhých schodech. „Takže vy u nás budete bydlet jo?" ušklíbl se pobaveně.