Different Girl✔

17.

Jeb

Nemohl jsem usnout. Pořád jsem myslel na Kris. Jak to bude dál? Mám za to, že jsem byl jen chvilkově oblázněn. Je hrozně krásná, to jo, ale spíš mám pocit, jako by byla moje sestra.

Nevím co si myslí ona, ale nemiluju ji. A v žádným případě bych jí nechtěl zranit. Alespoň ne vědomě. Ale ta holka se mnou dělá sakra divy. Ozvaly se slabounké kroky. Potom se otevřely dveře a vešla Sofi. „Ahoj." zašeptal jsem. Ona si vlezla za mnou do postele a podívala se mi do očí. „Ahoj." usmála se. „Nemůžes spát?" Zavrtěla hlavou. „Já taky ne." vzdychl jsem. „Máma už se nevrátí že?" zeptala se. Dívala se upřeně do mých očí. Snažil jsem se pochopit hlubší význam těch slov, ale nějak se mi nedařilo. Zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou. „Hlídá nám místo v nebi." zašeptal jsem. Zavřela oči a chytla mě za ruku. Ne. Teď se nemůžu zabývat Kristou, ani kdybych ji miloval. Teď musím být jen dobrým tátou. Dobrou noc. Jako bych slyšel mámu. A pak jsem taky zavřel oči.

Vzbudil mě zvuk zapnuté televize. Promnul jsem si oči a rozhlédl se. Sofi seděla na konci postele a upřeně zírala na nějakou pohádku. „Dobré ráno." pronesla nadšeně aniž by odtrhla zrak od své pohádky. Pousmál jsem se. Poté co jsem se umyl, mě napadlo udělat snídani.

„Mmm to krásně voní." babička se usmívala od ucha k uchu. „Jedna pro dámu." snažil jsem se znít jako nějaký televizní hostitel. Naložil jsem babičce palačinku na talíř. „Teď já! teď já!" křičela Sofi. „No tak Sofi, nekřič tolik." klidnila ji babička. Naložil jsem jí na talíř menší palačinku. Potom jsem dal dědovi a šel si taky sednout ke stolu. „Jeb je nejleppi kuchaz na svete!" mlaskala s plnou pusou Sofi. Zasmál jsem se a pustil se taky do jídla. A musím uznat, docela se mi to povedlo.

Po obědě jsme se všichni dívali na nějakou pohádku. Zabrněl mi mobil. SMS od Kris.

Musíme se sejít. Potřebuju ti něco říct!!!

Tři vykřičníky? To bude asi důležitý. Zasmál jsem se sám pro sebe. Pak jsem ale zase zvážněl.

Taky s tebou potřebuju mluvit. Za 15 minut u stromu.

Odepsal jsem. „Babi pohlídáte na chvíli Sofi? Musím si něco vyřešit." řekl jsem potichu, abych nerušil pohádku. „Jistě." přitakala. Poslal jsem jí vzdušnou pusu a šel.

Já ji ale nechci zranit. To je to poslední, co bych chtěl. Ale nemůžu nic dělat. A co mi vlastně chce říct? Třeba to samé, což by mi to dost ulehčilo... Celou cestu jsem přemýšlel jak to říct, aby to nebylo moc škaredý. A proto ta cesta nejsíš uběhla tak rychle. Byl jsem tam za deset minut. Sedl jsem si pod ten strom, tak, jak kdysi seděla ona.

„Ahoj." pozdravil jsem ji. Nevnímala. byla začtená do nějaké knížky. „Hej?" zasmál jsem se. Zmateně se rozhlédla kolem a pak se podívala. „cože?" pronesla s hlavou ještě v jiný Realitě.

„Promiň za zpoždění." zadýchaně funěla. Opřela si ruce o kolena. Ale pak se zvedla. „Promiň." řekla ještě jednou a zčervenala. Miloval jsem, když se červenala...Dost! Ta holka s tebou dělá vážně divný věci. Nezapomeň proč tu jsi. „Takže...co potřebuješ?" řekl jsem si, že bude lepší když bude mluvit první.

Podívala se na mě a pak se přisála k mým rtům. Líbala mě. A já to nemoh ukončit. Nešlo to. Prostě jsem to oplácel. A tolik jsem se za to nenáviděl. „Miluju tě" zašeptala mezi polibky. „Už se nemůžeme vídat Kristo..." odlepil jsem se od ní. Usmála se, protože si nejspíš myslela, že je to vtip. „Cože?" zeptala se když jsem dlouho nereagoval. „Musím se teď starat o Sofi a o dům v Amstrdamu a o všechno Kristo. Nejde to." pokračoval jsem vážně. „Pojedu s tebou!" pousmála se. „Budu se s tebou starat o Sofi a o všechno, co budeš potřebovat." začala. „Kristo ne. Ono by to možná šlo, ale já nechci. Nechci tě nechávat v mylné iluzi, že tě miluju, protože nemiluju!" zvýšil jsem hlas. Skápla jí slza. „Ne?" sarkasticky sykla. „Tak proč si se se mnou právě teď líbal!?" zakřičela. „To TY ses líbala se mnou!" oplatil jsem jí křik. Oči měla plné slz, ale taky hněvu. „A proč ses teda neodtrhnul? Proč jsi nepřestal!?" udělala pomlku „Kdybys mě nemiloval, udělal bys to. Mohls přestat!" Nevěděl jsem co říct. Měla pravdu. Celý jsem si to pokazil. Teď už to ale nejde vrátit. A musím udělat něco moc hnusnýho. „Třeba jsem si chtěl jen užít." snažil jsem se znít rozhodně. Na pravou tvář mi přilítla facka. „Parchante!" sykla a rozběhla se pryč.

Teď jsem se cítil jako ten největší debil na světě. Udělal jsem to špatně. Sakra hodně jsem to zvoral. Tohle ji bude hodně bolet. Sáhl jsem si na místo, kde mi vrazila. Šíleně to štípalo. Hlavou se mi pořád honily její slova. Kdybys mě nemiloval, odtrhnul by ses! Mohls. Parchante! „Promiň." zašeptal jsem do ticha.