The luck || h.s. ✔

"Ne, nech toho!"

"Takže to u toho Harryho bereš?" Zeptal se mě Alex, ptá se mě pořád dokola.

"Neboj, nikdo mi tě nenahradí" pohladila jsem ho po tváři, nakonec jsem se zasmála, nad tím, jak moc milá na něj jsem.

"Vždyť se nemusíš stěhovat hned, klidně rok tu ještě být můžeš" uchechtl se "ne, to je v pořádku, chápu, že chcete soukromí a zanedlouho budete mít malé mrně. Neboj se o mě, já jsem v pohodě" řekla jsem mu

"No dobře.. je to tvoje rozhodnutí" povzdechl si "budu vás otravovat sice méně, než teď, ale nebojte, mě se úplně nezbavíte, budu vás otravovat pořad" usmála jsem se na něj.

"To jsme teda rádi" uchechl se nad tím "nedělej, že by ti to nechybělo" na to ho znám až moc dobře.

"Mám tě moc rád, i tak nám tady budeš chybět" řekl mi "konec dojemné chvilky nebo se tu rozbrečím, vždyť se nevidíme naposled" usmála jsem se na něj.

Zazvonil zvonek, Alex šel otevřít. Za chvíli se ozvaly hlasy a přede mnou se objevil Harry.

"Doba na rozmyšlenou vypršela, chci vědět, jestli se stěhuješ ke mně. Ano či ne. Nijak jsi mi nedala vědět a na moje dnešní zprávy neodpovídáš, tak jsem sem musel dorazit" řekl svůj proslov.

"Tak nabídku beru" řekla jsem "opravdu?" Divil se "nemám ji brát?" Zeptala jsem se "určitě máš, jen jsem čekal, že spustíš ty kecy, jakože nebudeš, že je to blbé a bla bla, takže kdy začneme stěhovat?" Zeptal se, ten na to jde zhurta.

"Ehm.. stihla jsem vyplnit jednu krabici" řekla jsem "tak pojď, pomůžu ti s balením" řekl a šel, ale před schodištěm se zastavil. Neví kam má jít, pokroutila jsem nad ním hlavou a vedla jsem ho do mého pokoje.

"Tak s čím začneme?" Zeptal se "s čím chceš, to je jedno" řekla jsem, tak si vzal krabici a pustil se do balení. Tak jsem si vzala novou krabici a šla jsem balit oblečení, šla jsem k šatníku, ale pak jsem si všimla, co vlastně balí Harry.

Vzala jsem mu moje kalhotky z rukou. "Běž balit radši něco jiného" řekla jsem "proč? Tohle mě bavilo" postěžoval si.

Nakonec jsme balili dalších pár hodin. "Převezeme to ještě dneska nebo?" Zeptal se a nechal znít otázku. "Řekla bych, že pro dnešek jsme toho udělali až moc" řekla jsem

"Dobře, takže zítra to převezeme" řekl zase Harry. "Jistě, pane" řekla jsem se smíchem.

"Čemu se směješ?" Zeptal se mě "tobě, protože ani jen netusíš, jak otravná dokážu být" "to neznáš ani ty mě, ale neboj. My se navzájem nějak poznáme" mrkl na mě.

"Takže.. jsi lechtivá?" Zeptal se, pokroutila jsem hlavou, usmál se, on ví, že lžu? Asi ano, protože mě začal lechtat na břiše. "Ne! Nech toho!" vypískla jsem společně se smíchem.

"Za co?" Zeptal se a úsměv mu pohrával na rtech. "Co chceš?" Zeptala jsem se a zúžila jsem na něj oči.

"Pusu" poklepal si na líčko. Nějak jsem se vykroutila z jeho sevření. "Ne" vyplázla jsem na něj jazyk. "Mně nedělá problém kdykoliv tě povalit na postel a začít tě lechtat" řekl mi a začal se přibližovat.

"No tak dobře, ale nebudeš mě nikdy lechtat, platí?" Zeptala jsem se "platí" pousmál se, tak jsem mu dala jen pusu na líčko, jak rozkošné.

"Tak.. už bys radši měl-" začala jsem, už bylo dost pozdě "-jo jasně, už půjdu" usmál se a tak jsem ho doprovodila ke vchodovým dveřím.

"Tak teda zítra" usmál se "jo, moc děkuju, ale musíme se taky domluvit na nájemném a taky na-" říkala jsem, ale přerušil mě "-to necháme na později, ahoj" usmál se, otočil se a odešel.