The luck || h.s. ✔

"Dneska.. mě už nech"

"Lily, co je to s tebou? Nevylezla jsi z domu už dva týdny! Vždyť ti musím nosit i jídlo, do kterého stejně jen žďobneš a necháš být. Já už fakt nevím, co mám dělat!" Byla jsem otočená zády ke dveřím, Harryho jsem neviděla. Nic jsem neříkala, prostě jsem se jen dívala do mobilu a ignorovala svět.

"Tak to ne! Ty půjdeš!" Řekl Harry, najednou jsem byla ve vzduchu, nesl mě jako princeznu.

"Nech mě, Harry. Polož mě na zem a nedělej zase kraviny" řekla jsem klidně, nehýbala jsem se v jeho náručí, stejně by to bylo k ničemu.

"Proč jsi tak bez života?" Zeptal se mě a posadil mě na židli k jídelnímu stolu v kuchyni.

"Ty vůbec nepřemýšlíš, Harry. Prostě jen činíš bez nějakého uvážení" promluvila jsem na něj, když mi zrovna podával talíř s jídlem.

"Co? Teď to trochu nechápu" řekl a mírně se zamračil.

"To nevadí, nech to být" zamrmlala jsem a začala jsem se v tom jídle rýpat. Vlastně to byly špagety, jídlo které miluju a já na to nemám chuť.

"Ne, řekni mi to. A nerýpej se v tom nebo ti to narvu do krku" řekl mi, pořád se mírně mračil.

"Ty špagety mi narveš do krku?" Zeptala jsem se a pozvedla jsem obočí "klidně můžu i něco jiné, ale nebylo by to ono, když jsi jako chodící mrtvola" řekl mi, protočila jsem nad tím oči.

"Tak co? Jak jsi to myslela to, že nepřemýšlím, ale činím nebo jak to bylo" promluvil "prostě.. jak jsi potkal Waldena, pořád nechápu, proč jsi mu řekl zrovna něco, co není pravda. Prostě kecáš bez toho, aby sis to první promyslel" vysvětlila jsem mu to

"Ale já to promyšlené měl. To on si to pochopil po svém, nějak jsem i doufam, že to tak pochopí. Vlastně.. řekl jsem mu jen, že jsme spolu spali v posteli celou noc, jak jsme měli ty neštovice, on si to pobral po svém" řekl a dal ruce nohoru, jakože za nic nemůže.

"Vážně tě ten rozchod tak sebral?" Zeptal se mě "ano, Harry. Rozešla se s tebou holka, zatímco jsi ji miloval?" Zeptala jsem se ho

"Ne, já.. nikoho jsem ještě tak úplně nemiloval" řekl potichu a sklopil pohled.

"Až to zažiješ, dej mi vědět" stoupla jsem si a chtěla jsem odejít zase do mého pokoje, ale Harry mě zastavil, když mě chytil za ruku.

"Lily.. Já- za ním půjdu, jestli chceš, vysvětlím mu to. Jen tě už nechci vidět takhle.. zlomenou" řekl mi, leskly se mu oči.

"Tohle už je za námi, Harry. Stejně by tomu nevěřil, nedivím se mu. Jsi skvělý herec a provokatér. Neboj, dneska odhodím svou masku smutné princezny a půjdeme ven" řekla jsem

"Dobře, ale tohle první musíš sníst, jinak nepůjdeš ven, mladá dámo" řekl a pošťouchl mě zase k místu, kde jsem seděla.

Povzdechla jsem si a snědla jsem půlku talíře, protože mi tam dal přímo kopec špaget.

"Kam jdeš?" Zeptal se, když jsem se znovu zvedala "do pokoje" řekla jsem "nikam nepůjdeš.. dokud to nebude v tobě" řekl mi

"Dneska je den dvojsmyslů nebo co?" Zamrmlala jsem si pod nos, Harry se tomu jen uchechtl a sledoval mě, jak jím.

"Nedívej se na mě!" zamračila jsem se na něj. "Jen tě kontroluju" řekl mi "jo, abych nezapomněl.. přišla pošta" řekl a hodil přede mě tři dopisy.

To jsou určitě jen dva účty a ten třetí? Otevřela jsem to, uviděla jsem krásně upravené písmo, byla to svatební pozvánka. Zamračila jsem se, že by mě zval Walden na svou svatbu? To by byla celkem ironie.. po dvou týdnech od našeho rozchodu.

"To je pěkné" usmála jsem se až do nebe a zase na věky, to byl nápis nahoře, všude byly srdíčka a text zněl:

Gemma Styles & Ashton Berwer oznamují všemu světu,
jednu krásnou prostou větu
"Budeme se brát"

Dne 29.5. v 11:30 hod v obřadní síni ***** a poté na hostině. Doufám, že se tam uvidíme!

"S Gemmou jsem to domluvil, půjdeš tam teda se mnou, jestli pořád chceš jít. Do ničeho tě nenutím, je to tvoje volba.. jo a taky ti mám vyřídit, že 28.5. se všechny družičky musí dostavit na.. rozlučku se svobodou a taky-"

"Ale já nejsem družička, nikam nemusím" řekla jsem a pokroutila jsem hlavou "jo a taky se máš dostavit na zkoušení šatů pro družičky, co je za dva dny, kam tě mám odvést" řekl mi, dívala jsem se na něj jako na debila. Buď je debil on nebo já, jiná varianta tady není.

"No jsi družička.. už to chápeš?" Usmíval se na mě "ale já nechci být družička" řekla jsem

"Blíž k oltáři se už asi s tvým přístupem nedohrabeš, tak ber co můžeš" začal se smát.

"To není vtipné, Harry! Můžeš za to ty!" Mračila jsem se na něj. "Jak to vůbec můžeš vypustit z pusy?" hraně se urazil. Ano, jeden z nás je debil a je to Harry.

"To ty jsi to všechno zhoršoval! Ty jsi náš vždycky rozhádal, dokonce jsi to dovedl k tomu, že jsi nás rozdělil" chytil mě za ruku, ale vytrhla jsem se mu.

"Dneska.. mě už nech" řekla jsem mu a šla jsem do svého pokoje.

Všechny rány ještě zahojené nejsou, ale nakonec se všechno zlepší a zůstanou jen malé jizvičky.