The luck || h.s. ✔

"jsou fajn"

Seděla jsem u stolu, za mnou seděli nějací kluci, nevím kdo to je, ale bavili se o pěkných kravinách.

"Pravda, vzhled není všechno, ale těžko si vyhoníte nad tím, jakou má slečna povahu" zaslechla jsem, mám co dělat, abych se nesmála, ale to co řekli je celkem pravda.

"Ehm, dáte si ještě něco?" To asi číšnice, nejspíš to slyšela, podle hlasu je v rozpacích. "Zatím ne, děkujeme"

Zatím jsem byla na mobilu, sem tam něco zaslechla ze všech stran. Čekala jsem na Sophii, chtěla mě seznámit s jejím přítelem, tak tu jen čekám.

Už jsem viděla jak dovnitř vchází Sophie. "Soph, miláčku" ozval se mužský hlas a šel k ní.

Takže on byl od toho stolu za mnou?Ze zadu nevypadá špatně. Pořád se tulí a líbají, jo, láska je krásná, ale taky bolí.

Stáli kousek ode mě, nevím, jestli o mně mají vůbec nějaké tušení.

"Ta tvoje kamarádka ještě nepřišla?"

"Přišla, je tam" ukázala na mě, otočil se na mě, tak jsem se jen zdvořile usmála.

"Oh, to jsi ty, nevěděl jsem" usmál se na mě "Jsem Liam" představil se

"Lily" řekla jsem zase já, tak jsem zdvořilá, ne? "Rád tě poznávám" chtěl mi podat ruku.

"Nemusíš se tak snažit, nejsem její matka, jen kamarádka, hádám, že nevypadám tak staře" zasmála jsem se, nacož hned reagoval. "To ne, vypadáš mladě, možná víc jak Sophie, sakra proč nedržím hubu" zanadával si a nevinně se podíval na Sophii.

"Chtěl jsem vás představit i s klukama,  jsou to tady ti, co jsou otočení na nás" ukázal za mě, tak jsem se otočila a pohled mi padl na tři kluky.

"Ahoj" pozdravila jsem je, koukali na mě jak na blázna "co je?" Zeptala jsem se hned, usmívali se, ale že by někdo otevřel pusu? To asi ne..

"Ahoj, jsem Louis" zareagoval konečně modroočko a přešel ke mně, objal mě.

Pak se představili ostatní a celkem dlouho jsme si povídali.

____________________________________

"Tak co na ně říkáš?" Zeptala se mě Sophie, když jsme šli z kavárny.

"Jsou fajn" řekla jsem. Jsou milý a hezcí. "Fajn? Líbí se ti někdo z nich?" Ona nedá pokoj, tohle dělá vždycky.

"Všichni jsou celkem pěkní" zamrmlala jsem, někdy mě vážně štve.

"A?" Zkoušela ze mě dostat víc. "Co to tu na mě zkoušíš, Sophie?" Zamračila jsem se a hodila jsem rukama do vzduchu.

"Nechtěla bys někoho?" Zeptala se a povytáhla své upravené obočí.

"Ne, to opravdu ne" řekla jsem, nechci se spálit. Dostávám kopačky měsíc co měsíc a už mě to nebaví.

"Ale noták" šťouchla do mě. "Ne, prosím, Sophie nech toho" poprosila jsem ji, i když vím, že toho nenechá.

"Ty toho nech" zastavila mě v pohybu. "Ne! Řekla jsem ne, Sophie! Jestli mi chceš pomoct, tak toho nech" byla jsem už opravdu naštvaná, vím, že mi chce pomoct si někoho najít, ale já o to moc nestojím.

"Promiň, Soph, já jen, že jsem už zažila dost spackaných vztahů a teď jsem zjistila, že jsem na tři z jedenácti pozvaná na svatbu!"

"Promiň, to jsem nevěděla" řekla mi a sklopila pohled. Mám ji ráda, ale někdy se moc štve do věcí, do kterých jí má být velké nic.

"V pohodě, ví to jen Alex, protože objevil pozvánky" mávla jsem nad tím rukou. "Tak vidíš, poznala jsi nové kluky, mohla by jsi někoho vzít s sebou na svatbu" hned zareagovala, proboha co to z ní zase vypadlo?

"Jsi blázen? Já tam nepolezu" řekla jsem hned, nechci, aby věděli, jak špatně na tom doopravdy jsem.

"Musíš! Musíš ukázat, že jsi naprosto v pohodě!" Chytila mě za ramena a trochu se mnou zalomcovala. "Ale já zrovna dvakrát v pohodě nejsem" řekla jsem jí.

"Jo, to teď vidím, ale nedáváš to najevo, tak se zvedni, jdeme nakupovat" řekla hned a už mě tahala zase na druhou stranu.

"Proč? Na co?" Byla jsem zmatená, nesmí tohle dělat! "Jdeme ti koupit šaty na svatbu"

"Sophie.." chtěla jsem jí dát kázání o tom, aby za mě nedělala rozhodnutí, ale nenechala mě ani mluvit..

"Neodmlouvej!" Řekla hned, když viděla, že chci odporovat.

"..." tak jsem to nakonec nechala být a šla jsem bohužel na nákupy.