The luck || h.s. ✔

"Přeju ti to"

Přišla jsem akorát s Harrym na tu grilovačku, co máme u mých rodičů. Zastavila jsem před kuchyní, Harry taky, protože jsem se zastavila já.

"A co je vůbec ten Walden zač?" Zeptal se můj bratr "je hodný a milý, teď si nevzpomenu, co dělá za práci, ale myslím, že je to podnikatel nebo něco takového" řekla mamka

"Myslíte, že je s ním šťastná?" Ptal se dál "někdy tak vypadá, ale někdy se i trápí" pokračovala mamka "proč?" "Protože Walden není Harry" vypískl Dylan. Zamračila jsem se nad tím, to je pěkná blbost.

"To si úplně nemyslím, ale je pravda, že je do ní nejspíš zamilovaný" řekl Brad.

"Kdo?" Zeptal se zase Nick "Vlastně oba" odpověděl mu Brad se smíchem. Mračila jsem se, protože tyhle blbosti co řeší se nedají poslouchat. Tak jo, je čas vyjít.

"Walden prodává akcie" řekla jsem a sedla jsem si na židli v kuchyni. "Ahojte" pozdravil Harry "Harry!" Utíkal za ním Dylan "zdar prcku" usmál se na něj a vysadil si ho na jednu nohu, protože už taky seděl.

"Jak dlouho tu jste?" Zeptal se Nick "tak od té doby co jste se začali bavit o Waldenovi" odpověděla jsem

"Ale Harry nic nenamítá" zamrmlal dál a krájel zeleninu. "Kdy přivedeš Waldena představit Nickovi? Taky ho chce poznat" usmála se mamka

"Mám mu jako teď zavolat, když je tu tady ten, aby se mohli do sebe pustit?" Zeptala jsem se

"Jo" řekl Nick "budeš hodný, prosím?" Obrátila jsem se na Harryho

"Jednu hodinu to zvládnu" řekl mi "poznáš ho zítra, chceš?" Zeptala jsem se Nicka "proč ne dnes?" Zeptal se

"Protože je tady Harry a já mu v tomhle ohledu nevěřím" vysvětlila jsem mu "Aha, takže zítra teda?" Zeptal se "jo"

"Maso je naložené, zelenina skoro nakrájená, můžeme jít grilovat!" Řekla mamka, tak všichni šli za ní ke grilu, jen já s Nikem jsem tady zůstala. Nick ještě krájel poslední kusy zeleniny a já na něj čekala.

"Myslíš, že je Walden ten pravý?" Zeptal se najednou "co to je za otázku?" Nakrčila jsem obočí.

"Jestli si myslíš, že to není ten pravý, tak mi ho ani nepředstavuj" řekl mi "já nevím, měla bych to poznat?" Zeptala jsem se ho

"Chceš s ním strávit celý život?" "Já nevím.. ty víš, že nevím jaké to je.. nikdy jsem tohle nemohla zažít, prostě.. je to můj první vážný vztah" řekla jsem

"Chci poznat kluka, do kterého je moje sestřička zamilovaná. Až ho budeš milovat, tak mi ho teprve přiveď, jo?" Vybalil na mě

"Ale já ho miluju" řekla jsem mu

"Opravdu?" Zeptal se, kývla jsem "jak to poznáš?" Zeptal se mě, zkouší mě?

"Prostě to cítím" řekla jsem mu "jak? Co cítíš?" Zeptal se mě "když jsem s ním, jsem šťastná, rozveselí mě, někdy se třeba nepohodneme, ale snažíme se, je to opravdu skvělý kluk, záleží mu na mně a mně záleží na něm. Má sice pár chyb, ale ty k němu prostě patří, protože nikdo není dokonalý, ale.. miluju ho" řekla jsem mu

"Jsem rád, že sis našla konečně někoho pořádného" usmál se a objal mě. "Přeju ti to" zašeptal mi do ucha. "Děkuju" odtáhli jsme se od sebe a všechna zelenina byla už nakrájená, tak jsme šli za ostatními.

Celý den byl Harry takový tichý. Nevím, co se to s ním najednou stalo, skoro ani nemluvil a usmíval se jen nuceně, když musel.

Už jsme chtěli jít domů, bylo pozdě.
"Tak ahojte" "ahoj" "ještě mi napiš kdy a kde se zítra setkáme, jo?" Zeptal se Nick

"Jo. Napíšu ti" usmála jsem se na něj a šli jsme s Harrym domů, vlastně jsme jeli Harryho autem.

"Harry?" "Hm?" Ozval se

"Proč jsi byl dneska takový?" Zeptala jsem se ho "jaký?" Pozvedl obočí, ale pořád se díval na cestu.

"Tichý. Skoro jsi nemluvil a normálně bys tu klapačku nezavřel"

"Nevím, asi.. nemám náladu" řekl mi "Dobře, jestli nechceš, nemusíme se o tom bavit" "nechci to rozebírat" "Dobře, tak nebudeme"

A celou cestu jsme jeli v tichosti. Až jsme přijeli domů, tak jen zalezl do svého pokoje a dneska jsem ho už neviděla.