"Harry? Dneska mi řekli, že jedu za týden na služebku, tak abys počítal s tím, že tu delší dobu nebudu" řekla jsem mu.
"Jo, jasně. Na jak dlouho? Na týden? Kam?" Zeptal se "vlastně jedu na měsíc do Pekingu, ještě nevím podrobnosti" řekla jsem "co tam proboha budeš dělat celý měsíc?" Zeptal se mě
"To já nevím, ale každý druhý den budu mít volno, jeden den pracuju, druhý ne, pak jo, pak zase ne a tak pořád dokola" řekla jsem
"co tady budu dělat celý měsíc sám?" Zeptal se "co já vím? Možná si můžeš přivést nějakou tu slečnu, ale do mého pokoje ať nikdo nechodí, děkuji" řekla jsem
"Ty víš, že takový nejsem.. s kým tam ještě jedeš?" Zeptal se "jede tam se mnou ještě Anna a možná ještě někdo, zatím nevím podrobnosti" řekla jsem
"Proč vybrali zrovna tebe?" Zeptal se Harry "asi proto, že mám dobré nápady a vedoucí jsou se mnou spokojení" řekla jsem "a tak trochu se první zeptali, tak jsem se hned přihlásila, tentokrát jsem se přihlásila dobrovolně, každý kdo by mohl jet má už založenou rodinu, tak jsem se obětovala" řekla jsem
"Nebo si to bereš jako odpočinek od všeho, znovu chceš zapomenout na Waldena, protože jsi ho potkala v supermarketu" řekl mi "tak nějak" přiznala jsem, protože jsem na to pořád myslela..
"Ale měsíc je dlouhá doba" řekl mi "neboj, budeme si každý den skypovat" mrkla jsem na něj "to doufám" usmál se
"Mám tě ráda, Harry" objala jsem ho "já tebe taky.. jedeš tam až za týden, že jo?" Zeptal se "jo" "tak to musíme ještě uspořádat párty, protože jeden měsíc je dlouhatánská doba!" Řekl, odtáhla jsem se z jeho objetí, stáli jsme tak už dlouho..
"To ne, žádná párty, protože s kocovinou nepojedu do Asie!" Začala jsem se smát hned, když se Harry začal smát, má opravdu nakažlivý smích.
"Ale to.. je to opravdu moc daleko" řekl a posadil se "neboj, je to jen měsíc, taky se mi bude stýskat, neboj" znovu jsem ho objala, ale tentokrát ze zadu, takže jsem byla přilepená na jeho zádech.
"Je to i kvůli mně, že ses dobrovolně přihlásila?" Zeptal se z ničeho nic
"Není, Harry. Proč bych to dělala? Vždyť tě mám ráda" řekla jsem mu, aby si nemyslel.
"Takže je to jen kvůli Waldenovi?" Zeptal se mě "ano, neřekla jsem ti to. Ale dneska ráno mi volal, takže opravdu potřebuju pryč" řekla jsem
"Co ti chtěl?" Zeptal se, mohla jsem cítit, jak se najednou napnul.
"Abych s ním někam šla, ale odmítla jsem, řekla mu, že už něco mám"
"A co máš?" Zeptal se mě, je strašně zvědavý.
"Postrádá mě televize" řekla jsem a chtěla jsem si jít sednout do obýváku.
"Ne, postrádá tě tvoje parta, jdeme chlastat" hodil si mě přes rameno a nesl mě do mého pokoje.
Co si zatím myslíte o této story? 🙄
ČTEŠ
The luck || h.s. ✔
FanfictionVždycky, když se s někým políbím, ten dotyčný si najde lásku svého života. No já ta láska jeho života nejsem.. #2 in FF - 29.5.