The luck || h.s. ✔

"co ty víš, třeba jo"

"Nechceš si o tom promluvit?" Zeptal jsem se jí, když se zvedala a chtěla jít pryč ode mě. Včera.. nějak jsem ji pak utěšoval a skončili jsme zase v mojí posteli.. však vám dojde jak jsme skončili..

"Ne, nechci." Jen se posadila na postel a dávala si na sebe své oblečení.
"Proč ne?" Zeptal jsem se, myslel jsem, že mi to konečně vysvětlí.
"Protože nechci!" Nic jsme neříkal, proč je tak naštvaná?

"Promiň, nechtěla jsem křičet" omluvila se mi, chtěl jsem se dotknout její ruky, ale ona uhnula.

"Proč jsi tak odtažitá?" Zeptal jsem se jí na rovinu. Už chci vědět pravdu, vždycky se vyhne mé otázce, ale už ne, já to chci vědět. Co jí sakra brání?

"To bys nepochopil.." zašeptala a povzdychla si, svěsila ramena, asi se dívala na zem.

"Zkus to" řekl jsem jí a trochu jsem se k ní posunul, chtěl jsem jí být na blízku.

"Já.. začíná mi tohle připadat, jako bychom spolu chodili.." řekla a otočila se na mě celým tělem.

"Tohle tě štve?" Zeptal jsem se, teď jsem zmatený. Hodně zmatený.
"Ne tak docela" pokroutila hlavou.
"Tak co? Proč vůbec nechceš vztah?"

"Já chci vztah. Jen.. vždycky, když jsem si někoho našla, našel si lásku a zasnoubili se. Pokaždé. Jednou to bylo za měsíc 4 muži, co se pak hned zasnoubili. Pak přišel Walden a ublížilo mi to.."

"Já bych tohle neudělal" pokroutil jsem nad tímhle hlavou. Určitě to byla jen náhoda. Já bych se nezasnoubil jen tak, nejsem debil.

"Co ty víš, třeba jo" pokrčila rameny a dívala se na bílé povlečení.

"Ne, neudělal, věř mi" řekl jsem, jak ji mám jen přesvědčit?
"Ráda bych ti věřila, ale nemůžu. Nechci riskovat, že bych tě ztratila, Harry" Podívala se na mě, měla uplakané oči.

Přiblížil jsem se k ní, dlaň jsem jí položil na zátylek a přitáhnul si ji do polibku. Tohle jsem chtěl, prostě jen polibek z ničeho nic. Třeba, že konečně našla toho, koho hledala.💪

🙄Tady by to mělo končit🙄