The luck || h.s. ✔

"Proč brečíš?"

O šest dní později:

Párty je v plném proudu. Musím říct, že si to docela užíváme, je tady i dost lidí, všechny neznám, ale to mi nevadí.

A Harry tohle všechno zařídil, je to skvělý spolubydlící a kamarád, opravdu asi nemám lepšího, dělí se o pozici s Alexem a to je co říct!

Zahlédla jsem ho, stál u baru sám a díval se kolem sebe, šla jsem hned za ním a objala jsem ho, taky mě objal.

"moc ti za tohle děkuju!" Zamumlala jsem, ale dost nahlas, aby mě slyšel.
"Nemáš zač" má uklidňující vůni, takovou svěží, prostě on.

"Mám tě moc rád, budeš mi chybět, už jsem si na tebe až moc zvykl" řekl mi
"Vždyť je to jen měsíc, slibuju, že si budeme každý den volat" řekla jsem

"Jo, to budeme. Musíme" zasmál se, pořád jsme byli v objetí, úplně jsem se v jeho objetí ztratila, jak jsem proti němu malá.

"Hej! My si tě chceme taky ještě užít!" Ozvalo se vedle nás a zasmáli se, ale pak hned zase zmlkli. Odtáhli jsme se od sebe, podívala jsem se na ty vedle nás, na Sophii, Liama, Louise, El, Alexe a Nialla, ale uviděla jsem tam i Waldena.

Co ten tu dělá?
"Ahoj" pozdravil mě, ale zasekl se pohledem na Harrym, který se samozřejmě - jak jinak, než mračil.

"Můžu s tebou na chvíli mluvit o samotě, prosím?" Zeptal se Walden.
"Ehm.. tak jo" řekla jsem, chtěla jsem jít za ním, ale Harry mi chytil ruku.

"Dávej si pozor.. nevěřím mu" řekl mi Harry a zakýval směrem k Waldenovi. Vtipné je, že tohle mi říkal i Walden o Harrym, ne to, že si mám na něj dávat pozor, ale to, že mu nevěří. Kývla jsem a vydala jsem se za Waldenem.

"Tak.. co je?" Zeptala jsem se, když se k ničemu neměl, stáli jsme před barem, kde byla ta jakoby rozlučka se mnou na ten měsíc..

"Chybíš mi" skoro jsem ho neslyšela.
"Promiň, co jsi to řekl?" Zeptala jsem se ho, chci, aby to zopakoval.
"Že mi chybíš.." řekl znovu a hlasitěji, tentokrát se mi díval do očí.

"Co tak najednou?" Zeptala jsem se ho, fakt by mě to zajímalo
"jak jsme se potkali v tom obchodě.. nemohl jsem na tebe přestat myslet, já.. myslel jsem, že to co jsem cítil už je pryč, ale objevila ses přede mnou a všechno se to vrátilo" řekl mi

"Co jsi přesně cítil?" Zeptala jsem se
"nemůžu tak úplně říct, že tě jasně miluju, sám si nejsem jistý co to je, ale vím, že je to něco velmi silného" řekl, ale já jsem mlčela. Přešel trochu ke mně..

"Omlouvám se za to, jak to mezi námi skončilo, ale já.. ani nevím, nevěřil jsem a ani teď nevěřím tomu Harrymu, ale možná bych to překousl, já.. chci tě zpátky, Lily" řekl mi, to jako vážně?

"Najednou.. po několika měsících se tu objevíš a pořád myslíš, že tě budu chtít taky? Co když už někoho mám, hm?" Zeptala jsem se ho

"A máš?" Zeptal se, pravda, že nemám, mlčela jsem a on pochopil, že nemám.
"Lily, prosím. Dej tomu ještě šanci, dej nám ještě šanci" chytil mě za ruce.

"Stejně teď budu měsíc pryč, to by nedávalo smysl" řekla jsem
"Máš měsíc na to si to rozmyslet, budu čekat tak dlouho, jak bude potřeba a.. miluju tě" řekl mi a políbil mě, musela jsem se od něj odtáhnout, nevím, co si mám myslet. Před chvíli řekl, že neví jasně, jestli mě miluje, ale teď to řekl, nechápu to..

Nevím proč, ale podívala jsem se na vchod od baru, byl tam Harry. Netvářil se nějak dvakrát nadšeně, spíš zklamaně..

"řekni něco, prosím" řekl mi Walden
"já.. rozmyslím si to" řekla jsem jen a šla jsem zpátky dovnitř. Nevěnovala jsem mu už radši ani pohled.. Nevím, dřív bych mu podlehla lehce, ale ta doba, co jsme byli od sebe mi nějak.. no prostě se cítím konečně volnější, ale.. ani sama nevím, jak se teď cítím.
Harry byl u baru a házel do sebe jednu sklenku za druhou.

"Co se děje, Harry?" Zeptala jsem se ho a opřela jsem se o pult vedle něj.
"Znovu mu dáváš šanci?" Zamrmlal, nakonec se na mě podíval.
"Žádnou šanci mu nedávám.. prý si to mám rozmyslet" řekla jsem mu na vysvětlenou.

"Venku to tak nevypadlo" řekl a znovu se něčeho napil
"přestaň tak moc pít, bude ti blbě" řekla jsem mu
"omyl, blbě už mi je, ale z toho hňupa" řekl, podíval se na mě a pak i za mě.

Chtěla jsem se tam podívat taky, co tam vidí tak zajímavého, ale než jsem se stihla otočit, tak mě políbil. Za chvíli nás i někdo rozdělil.
"Co se do toho šereš?" Řekl Harry a odšťouchl Waldena, který zase odstrčil ode mě Harryho.

Netrvalo to dlouho a už byli na zemi.
"Už jednou jsi jí ublížil a podruhé už to neuděláš!" téměř to zakřičel Harry a dál poletovaly rány.

"Přestaňte!" Snažila jsem je nějak překřičet, ale moc mi to nešlo.
"Liame prosím, udělej něco!" Co to je? Já jsem začala brečet. Achjo.. ani nevím z čeho.

Liam s Louisem je od sebe odtrhli a nějak dostali oba na opačné strany baru. Sedla jsem si na židli u baru, asi si něco dám. Za chvíli se u mě tak či tak objevil Harry.

"Proč brečíš?" Zeptal se mě a setřel mi slzy z obličeje.
"To jste se museli prát?" Zeptala jsem se uplakaně.
"Já jen nechci, aby ti znovu ublížil" řekl
"Takže si radši ublížite navzájem?" Zeptala jsem se nechápavě.

"Radši ať mi ublíží fyzicky, než tobě psychicky" řekl mi, to je to nejhezčí, co mi kdy kdo řekl. Musela jsem ho obejmout, je strašně hodný, jak se o mě stará. Mám ho strašně moc ráda a nerada bych, kdybych ho ztratila..

"Asi už půjdu domů, jsem unavená" řekla jsem
"to snad ne, vždyť jsou.. dvě ráno" řekl, když se podíval na hodinky.
"Dáme si jednu společnou a pak půjdu domů i s tebou" řekl mi

"Já už asi nechci pít" zamrmlala jsem
"Lily prosím, společnou si pak můžeme dát až za měsíc.." řekl
"no tak fajn, ale opravdu jen jednu" kývl na barmana, něco nám nalil a my jsme to hned vypili.

"Ještě se pojď rozloučit se Soph, El a klukama" řekl a vedl mě k nim.

Tak se se mnou loučili asi ještě další půlhodinku a pak jsme konečně mohli domů, mám odletět až dopoledne, takže je to celkem přijatelné.