Poslední z andělů

Au

"Soudíš knihu podle obalu a ani ji neznáš. Celkem smutný no." Chladná jsem možná byla to nepopírám, ale co mám dělat??? Nesnesla bych další oběť. Jedna neposlušná slza mi stekla po tváři. " S nimi se chováš jinak, jsi taková uvolněná. Co jsem mi udělali, že se tak nechováš i k nám??" Moc otázek ne?? můj drzý úsměv hrál na mé tváří, ale né moc dlouho. Dole pod námy se ozvala velká ohlušující rána. Jako na povel jsme se všichni zvedli a vyrazili k oknům. To co jsme viděli nebyl moc příjemný pohled. Pod náma se odehrávala bitva a né ledajaká pod námi bojovali andělští strážci proti démonům. Náš příbytek nesloužil už jako příbytek, ale jako úkryt všech vyvolených, které se nezapojily do bitvy. Bylo mi teď jedno kdo tu je. Zajímaly mě jen dvě věci. První byl tam ten zrádce a druhá udržet v bezpečí Arona. Ten o něm nemusí vědět a navíc by mohl ublížit ještě jemu. Přivolala jsem k sobě všechny své zbraně. "Doprdele co to je??" Vyjekl Lukas, když mi do ruky přistál meč. "Nic jen se ti něco zdálo." Odvětila jsem celkem s klidem, ale ve mě to řvalo. "Tak na to zapoměň nikam nejdeš Izzi." zařval na mě Aron. Jediné jak jsem na to zareagovala bylo vypláznutí jazyka a pak následný pád do středu dění. Hledala jsem jen jednu osobu ta co mi způsobila bolest. Chtěla jsem pomstu. Moje oči putovaly po všech přítomných až našli svoji oběť. Zrovna zabila jednoho z ochranky. Byl moc daleko a já nemohla používat schopnosti. Musela jsem se k němu probojovat. "Kam si myslíš, že jdeš." Ozvalo se hned za mnou. Byla tam bratrova ochranka a samotný andělský princ. "Běž, tohle je můj boj. Moje pomsta." "Jaká zas pomsta Izz. Co se stalo??" "vidíš tam toho kluka??" Jen kývl "Tak ten je jeden co může za smrt Denyho (Dana)." Víc jsem nevysvětlovala a šla za svím cílem. Nemůžu říct že nebyl dobrý. Bojovat uměl v podstatě byl vycvičený na prahu bolesti. Nic ho nezastavilo. Pohodila jsem svými vlasy a hodila dýky směrem k démonům co se snažili zabít jednoho vyvoleného a sama se dál věnovala svému protivníkovy. Bylo jich moc. Měli tak dvaceti počtovou přesilu. Na naší straně bylo už hodně ztrát a u nich skoro nikdo. Přivolala jsem si k sobě zpatky dýky a použila je na další oběť. Neměli jsem šanci to bylo jasné, ale nemohli jsme jít zpátky. Nešlo nic než bojovat a doufat, že se něco stane. Doběhla jsem směrem k bratrovy a stačila zabít jeho budoucominulého vraha. Stoupli jsme si k sobě zády. Nebylo úniku, nebyla šance na nic. "Izzi??" zavolal na mě Aron, skoro jsem ho neslyšela a to byl kousek ode mě. "Kolik máš energie??" "Proč a Hlavně na co?" zavolala jsem mu za opltku. "Sami je nezastavíme. Myslel jsem že by jsme mohli spojit schopnosti a pěkně to tu podpálit." při slově podpálit se lehce uchechtl. "Ale" "Izzi. Kašli na zákazy od rodičů tady jde už o holí život. Jestli to neuděláme tak už to bude stejně jedno, protože žádné příště nebude." "Tak dobře. Na tři." "jedna, dva ................ tří." Kolem nás explodovala energie bíleho a zlatého ohně. Nejdřív se zdržovala jen kolem nás a následně na naše pokyny vyšla do popředí bitvy. Nic nešlo videt. Soustředila jsem se jen na energii, která proudila z mého těla do okolí. Pak exploze bíleho světla přestala. Šlo vidět jak to Arona vysílilo, ale já měla energii na rozdávání. Kolem mého těla se rozprostřela další vlna světla a následoval velký výbuch a pak tma. Všude kolem nás byl klid už se nebojovalo a vlastně nebylo ani s kým. Všichni démoni byli pryč. Všichni se dívali naším směrem. Ohledla jsem se za sebe a zpatřila. Poloklečícího Arona. Koutkem úst mu vytékala zlatá krev. Chtěla jsem mu jenom pomoct se zvednout, ale jakmile jsem se ho dotknula tak mezi námi explodovala energie. "Dobíjení energie." Zamumlal Aron. "Cože??" jaký dobíjení energie o čem to mluví. "Dobila jsi mi energii." "Jak? Já nic neudělala." "Nemusíš to chtít. Je to automatycký u některých lidí. Jako třeba u rodiny." Nenápadně na mě mrkl. Najednou všechno ztmavlo až nakonec byla úplná tma. Co to?? Nestihla jsem nějak zareagovat a už jsem měla svázané ruce a u krku meč. Prostředí se zase rozjasnilo a za mnu se ozval nej hnusnější hlas co mohl existovat. Byl to moje oběť, ale teď jsem nebyla já lovec nýbrž lovná zvěř. "Copak Copak Princátko??" Dupla jsem mu na nohu a otočila se. Začal mezi námi boj na tělo. Byl dobrej vážně dobrej a mě chyběli moje ruce, které se momentálně nacházeli za mnou a byli svazané snad nejpevnějším provazem co jsem kdy viděla. Ani jeden z nás se nehodlal vzdát. Byl to boj o všechno. Skopla jsem ho na zem a chtěla odběhnout do bezpečné vzdálenosti, aby mi někdo mohl uvolnit ruce, ale to se nekonalo. Moje nohy vypověděli službu. Nemohla jsem se pohnout, protože mím tělem procházela neuvěřitelná bolest a to byl daleko ode mě. Hledala jsem zdroj, ale nikdo nikde. Jen na nás vystrašeně lidi civěli a Arona držela jeho ochranka. Je korunní princ nemůže mi jít na pomoc. Další křeč nenechala na sebe dlouhou dobu čekat a v mém zorném poli se oběvil Ten zrádce. "Říkal že s tebou budou problémy. Nevěřil jsem mu, ale to jsem nevěděl co umíš." "Budu to brát jako kompliment, ale od zrádce jako jsi ty bych čekala něco víc." "jééé kočička má drápky" zasmál se vlastnímu chabému vtipu. "Jo jasně." procedila jsem mezi zuby. Už stál nade mnou a jemně se ohnut nad mé tělo. "Co se ti na ní tak líbí??? Nepochopím tvůj vkus princi. Jako je pěkná a zákeřně drsná, ale to je asi všechno." Normálně bych se začala smát zase nás někdo přiřazuje k páru, ale tohle nebyla situace, kde bych si to mohla dovolit. Mím tělem každou chvíli přejela bolestivá vlna křečí a i dech mi už způsoboval nemalé problémy. "Ale teď máš smůlu. Už je to můj majetek." Uchechtl se a dotk se mé ruky. "Poslední co jsem slyšela byl víkřik Arona jak volá mé jméno než se mi zatmělo před očima a já viděla černo černou tmu.

1027 slov. Omlouvám se za chyby. Krásný konec že?? 😂😂😂