Poslední z andělů

Podezřívavý

Pohled našeho neznámého návštěvníka byl divný. Všechny si nás měřil podezřívavým pohledem. No asi se můžu rovnou nechat zavřít do nějakého blázince. Třeba toto všechno někdo vyřeší za mě. Ne pochybuji o tom. Nepozastavovala jsem se u Arona a ani u dvou dívek co si navzájem pletly francouzské copy. Bylo mi to jedno. Já to musela zastavit a na to jsem potřebovala jeho. Jediný on mohl snést moje plameny. Jemu jedinému neublížili. Neměla jsem tušení jak to na mě zapůsobí, ale asi né moc dobře. Od posledně už to je přece nějaký ten čas a od té doby se toho hodně změnilo. Jace se na mě koukal jako na zjevení. Byla jsem snad duch. “Obejmi mě.” Zvedl jedno obočí nahoru. “Obejmi mě prosím” zopakovala jsem svou tichou prosbu. Jeden koutek rtu se mu vytáhl do pokřiveného úsměvu. V tom momentu jsem měla sto chutí ho něčem praštit. Praštit ho basebolkou by bylo asi málo.. Moje myšlenky byli přerušeny rukama co se ocitli na mém těle. Vzdálenost mezi námi zkrátil na minimum. Nevešel by se mezi nás ani list papíru. Až tak jsme byli na sobě namačkáni. Já mu s lehkým zpožděním obmotala ruce kolem ramen a zabořila si hlavu do jeho ohybu krku. Teď byl čas. Nikdo si nebude nic myslet. Je to nepravdě podobné, že by dva co se objímají dělali něco jiného. “Nenechej mě spadnout.” Byla moje další tichá prosba. Neslyšela jsem už jeho odpověď, Soustředila jsem se už jen na sílu ohně. Toho co se schovával uvnitř mé hrudi. Pustila jsem všechno ven a nechala požár venku obalit svými plameny. Jak už jsem předtím věděla tak toto nebyl obyčejný oheň. Někdo ho hlídal, někdo ho ovládal, aby se nedostal dál. Nebyl to jen boj s plameny, ale byl to boj i s jeho hlídačem. Bylo to kdo z koho. Kdo je z nás dvou silnější. Kdo toho víc vydrží. U mě nebyl problém. Nevím proč, ale vydržela jsem toho o něco víc než ostatní, vlastně se mi ještě nestalo, že bych byla pohlcena svými schopnostmi. Vždy byli pod mým dohledem, pod mou kontrolou.

Popravdě nevím jak se to stalo. Detaily si nepamatuji. Soustředila jsem se tak moc na ovládnutí a pohlcení ohně, že to ostatní šlo všechno mimo mě. Po chvíli se protistrana vzdala. Nevím co tak najednou, ale odpor skončil. Měla jsem cestu volnou. Poslouchal mě na slovo. Dělal vše to co jsem po něm požadovala. Vypařil se a vrátil se zpátky ke své nové majitelce. Žilami mi protékala jeho moc. Bylo jasné, že ten kdo ho vykouzlil nebyl začátečník, ba naopak. Normálně bych se už od něj odtáhla, ale jeho ruce na mém těle mi to nedovolili. Byla jsme od sebe miniaturně vzdálení. Podle mě by se mezi nás nevešel ani list papíru.

Já ho prosto kousla. Já ho prosto kousla do jeho ramene. Měl tam otisk mých zubů. Bylo mi trapně. Doufala jsem, že si naše návštěva ničeho nevšimla. No popravdě se vybavovala s Aronem, takže další kdo se přizpůsobil. Jacova ruka mě donutila se na něj podívat. V jeho pohledu byla směs pobavení a další neidentifikovatelné emoce. “Teď budeš hrát ty se mnou.” Jeho jeden koutek zvedlý do pokřiveného úsměvu mi napověděl, že toto nebo nic svatého, nebo nic co se mi bude líbit. Na můj pokus o útěk reagoval pouze ještě větším úsměvem. “Kampak?” Pokud se někdo hlásí dobrovolně na jeho zabití tak přijímám. V tuto chvíli měl ego v neidentifikovalné výšině.

😅😅😅 Omlouvám se všem co vás matu. 😅😅 Není to úmyslné. Já jen píší tak jak to cítím a jak se mi to líbí. Pokud někdo budete chtít tak mi klidně napište do zpráv. Ráda si s vámi popovídám. ❤❤❤💞💞💓