Poslední z andělů

Dej mi čas - část první

Probudil mě nějaký hluk. Nejprve mi trvalo delší dobu zaostřit, abych rozeznala co slyším. Nebylo vůbec vidět. Nemohla jsem vidět kdo tam stojí, přes tu bublinu to nešlo. Byla tam sama od sebe.

Z chodby se ozval další zvuk. Znělo to jako volání, ale nemohla jsem rozeznat kdo koho volal. Mžourala jsem do stěny, když se kolem ní něco prohnalo. Někdo se pokoušel dostat dovnitř a nepěkně se musel spálit. Hned totiž ucuknul a začal něco volat.

Nějakým divným způsobem mi ten hlas připadal povědomý, jako bych ho už dříve slyšela, jako bych ho důvěrně znala, ale nemohla jsem si vzpomenout odkud.

Bolela mě hlava, vlastně celé tělo, ale svou polohu jsem nemohla změnit. Mé tělo vypovědělo službu, odmítalo udělat sebemenší pohyb.

Nešlo ani varovat toho nově příchozího ať se nepokouší prolomit bublinu. Popravdě jsem nechápala co tady vlastně dělám. Z paměti se mi vytratili snad všechny vzpomínky. Pamatovala jsem si jen na bolest, křik a zradu. Nic jiného se mi nevybavovala. Netušila jsem jak jsem mohla skončit v tmavé uličce s velkým množstvím krve na mém oblečení. Prostě nic. Poslední co si pamatuji byla cesta někam v autě s divnou ženou. Zbytek byl pryč. Přišlo mi, jako bych přišla o velkou část své osobnosti.

Jediné co jsem věděla s jistotou bylo, že nesmím nikomu věřit.

Něčí ruce se natáhly a překonaly bublinu. Vzaly mě opatrně do náruče, ale já nechtěla, chtěla jsem se bránit, jenže to nešlo. Pohodil si se mnou, jako bych nevážila ani kilo a někam mě nesl.

Muselo ho to pořádně bolet, protože přece jenom oheň pálí.

Slyšela jsem spoustu kroků. Spoustu hluku. Kolem mě se něco dělo.

Následně se dotyčný rozeběhnul a já zase ztratila vědomí.

........................................................................

"Má v sobě jed"

"Tak co mám asi dělat? Nejsem léčitel."

"Musíš jí pomoct." ozval se další a to konkrétně třetí hlas.

"Jenže jak?"

"Nemůžeš ji nechat umřít."

"To se nestane. Už zažila horší věci."

"Cože? Tohle se ji už stalo?"

"Něco podobného, ale nemeškej čas. Tohle teď není důležité. Musíme jí pomoct."

"Neboj se, nebudeš zase jedináček. Ona to zvládne." Uklidňovala chlapce černovlasá dívka.

Na ošetřovně se udělalo velké pozdvižení. Dva, vlastně tři doběhli na oddělení pohotovosti a žádali ošetření pro osobu uvnitř rotující koule ohně. I když se lékaři snažili k dívce dostat, tak nikdo nemohl projít její ochranou až na vyděšeného kluka. Nakonec se rozhodli, že mu budou říkat co má dělat, že on bude ten co ji ošetří.

Nejhorší věc na tom byla, že měla v sobě jed. Měla ho v sobě už delší dobu, začal ji otupovat smysly. Neměla moc času. Její čas by se dal měřit v sekundách.

Omlouvám se za chyby. Užijte si Velikonoce a prázdniny 😄😄😘😘😘